Babická legenda, co dodnes obléká "retro" dres SK Babice.

Honza Havlíček, zkušený závodník v horách i účastník mistrovství světa a Evropy v běhu do vrchu a řady Sky závodů. Společně s Robertem Krupičkou byl zařazen do úvodního seznamu elitních běžců skyrunningu pro ranking ISF (International Skyrunning Federation). Pro nás je ikonou běžeckého světa a určitě babického 1/4maratonu. Honza vydal několik knih nejen o běhu jako takovém, o běžeckém časopisu B, který spoluzakládal, ani nemluvě. Knihu „Místa, kde nic není“ si vezmeme do hledáčku již velmi brzy. Je členem SK Babice a místní okolí z pohledu běžce zná velmi dobře. Naše otázky se ale výjimečně nebudou motat okolo jeho životních úspěchů. Nás zajímá především vše, co je spojeno s našimi milovanými Babicemi.

Ahoj Honzo, pro nás babické amatéry jsi tak trochu legendou a ikonou místních lesů. Jsme moc rádi, že jsme tě mohli osobně poznat a máme na tebe několik zvědavých otázek. Snažíme se zde v Babicích opět nastartovat běžeckou komunitu a trochu navázat na to, s čím jste pod SK Babice začali.

‍

1. Pamatuješ, co nebo kdo tě vůbec tenkrát do Babic přivedl? Proč zrovna Babice, máš k nim nějakou osobní vazbu?

Při prvním ročníku 1/4maratonu jsme se po závodě začali s Davidem Volencem domlouvat, že bychom mohli v Babicích začít s dětskou atletikou, když jsem skoro místní. Tak tím to začalo. Jinak jsem vyrůstal v Říčanech a teď bydlíme ve Svojeticích.

2. Babický 1/4maraton? Byl to pro tebe spíš srdcový „srandamač“, nebo si do toho šel vždy naplno, jako při jakémkoliv jiném startu?‍

Naplno, ale je to hlavně tím, že jsem jiným způsobem závody běhat neuměl.

3. O „babické čtvrtce“ se dá dohledat spousty i vtipných informací. Přes titulek „retro trika, kérky a domácí atmosféra“ až po vyprávění Davida Volence (jeden ze zakladatelů SK Babice, pozn.), který úsměvně vypráví, jak se na 13. ročníků chladila piva v místním potoce. Mohl bys nám tuto atmosféru popsat ty?

Pamatuju si jen, že než jsem se stačil vyklusat, tak už žádný pivo nebylo a Rupert mi musel nalít whisky. :-D

4. Moc se nám líbí tvá kniha: Místa, kde nic není. Je tam i nějaká kapitola inspirována v místních, babických končinách?

Bohužel z bezprostředního okolí Babic tam žádné místo není. Nejblíž k Babicím jsou v knize některá místa u Říčan a u Svojetic.

5. Běhej Babice je web jak pro začátečníky, kteří mají 1000 + 1 důvodů proč dneska nevyběhnout, tak pro ty, kteří již několik bot prošoupali. Co bys poradil té první skupině?

Aby přeci jen vyběhli. Bez toho to nejde. Rickey Gates měl svého času v tréninku jediné pravidlo, že každý den vyběhne, i kdyby to mělo být jen na konec příjezdové cesty. A s tímhle pravidlem se vypracoval na mistra Spojených států v běhu do vrchu a mezi světovou vrchařskou špičku. Samozřejmě, že většinou uběhl o dost víc a občas téměř nic, ale podstatné bylo vyrazit!

6. Mohl bys nám doporučit nějakou tvojí oblíbenou trailovou trasu tady v okolí? Jedno jestli 5 nebo 50 km, ale aby alespoň proťala Babice?

Vydal bych se z Babic přes Mukařov a Louňovice do Voděradských bučin, to by asi byla první volba. Ale pěkný je i les hned u Babic směrem na Tehovec nebo les od Mukařova na sever k Hradešínu.

7. Nejčastější chyba začínajících běžců? Resp. co bys doporučil běžcům, kteří začínají s během až v pokročilejším věku, jaký typ tréninku, intenzitu, objemy…?

Asi netrpělivost. Často běhají nepravidelně, nárazově, nesystematicky. Důležitá je pravidelnost, postupné navyšování objemů a přidávání intenzity. Univerzální návod neexistuje, protože hrozně moc záleží na předchozí sportovní/tréninkové historii daného jedince. Stejně tak neexistuje žádný zázračný trénink, který by člověka zničehonic zrychlil. Většina běžeckých tréninků je ze své podstaty dost nudná, repetitivní a úmorná práce. Vždycky mě dost udiví, kolika lidem nedochází, že běžec musí hlavně běhat. Ale zároveň je běh a běžecký trénink báječné dobrodružství, jenže to je věc přístupu, ne konkrétních tréninků, jen se na to při té dřině dá snadno zapomenout.

8. Je skutečně jediná cesta ke zrychlení intervalový trénink? Říká se, že pokud rychlost nenatrénuješ jako mladý, už s tím pak nic moc nenaděláš. Je to fakt?

V určité fázi přípravy a vývoje běžce se mu nevyhneš, ale intervalový trénink je hodně široký pojem, pod který se schová ledacos, a zároveň to není jediný typ tréninku a ani trénink nejdůležitější. S rychlostí je to do určité míry, jak říkáš, ale není to tak, že by děti musely běhat nějaké specifické běžecké tréninky zaměřené na rychlost. Podstatný je co nejvšestrannější rozvoj, se samotným běžeckým tréninkem se pak dá začít poměrně pozdě, klidně i po dvacítce, jen je třeba mít na čem stavět.

9. Jsi především vrchař, nabíháš kopce někde v okolí, nebo za nimi cestuješ do hor?

Téměř všechno, co jsem odtrénoval, bylo v okolí nebo na stadionu na Slávii. Do hor jsem jezdil v podstatě jen na závody. Ideální to není, ale dá se to. Akorát jeden rok jsem bydlel v Liberci, to mi dost pomohlo, že jsem se zlepšil v sebězích. Zrovna seběhy a běh v technicky náročném terénu se bez vhodných terénů trénují hůř, ale na běh pouze do kopce se dá natrénovat v podstatě kdekoli.

10. Věnuješ se i orientačnímu běhu. Může si orienťák zkusit zaběhnout i obyčejný hobík bez specifického mapového tréninku?

Určitě ano. Prakticky na všech závodech jsou připravené i tratě pro příchozí a začátečníky včetně seznámení se základy. Nebo si to může přijít vyzkoušet na trénink. Svaz orientačních sportů k tomu má pěkný web zacitorientak.cz.

Děkujeme Honzo za rozhovor a přejeme nejen zdraví, ale spousty dalších běžeckých kilometrů.

Beˇhej Babice