Příběhy babičáků

Dlouho jsem přemýšlel, zda o Lee napsat a zařadit ji tak do naší "kroniky" babických běžců. Když si ale uvědomím, jak na babickém trail 1/4 maratonu svým výkonem okouzlila. Byla nejmladší účastník závodu a zaběhla ho za 01:07:53, tak si určitě prostor v této rubrice zaslouží a to bez ohledu, že jsem její "otcko"! Svůj výkon určitě neměla zadarmo.

Když jsme s Pavlem pořádali další ročník babického závodu, tak za mnou ve shonu, těsně před startem přišla dcera, že nechce běžet dětskou kategorii, ale rovnou celý 1/4 maraton, přesně tedy 10,55 km.

Chvilku jsem na ni nejistě koukal, poradil se s manželkou, přeregistroval a děj se vůle Boží. Ať si to zkusí. Podpory, kdyby cokoliv, bude na trati spousty. Včetně mamky, dědy a dalších účastníků závodu, které dobře zná.

Lea není úplný anti-talent na sporty. Aktuálně se třetím rokem věnuje aktivně babickému rugby. Občas ji s její ségrou vytáhnu proběhnout na několik kilometrů do lesa. A pár běžeckých závodů jako "Běh pro Světlušku", Ladronku Run, Rozběháme Prahu, nebo závod Trail running cupu na pražském Petříně má už taky za sebou. Nikdy ale v takové vzdálenosti.

Leo, začneme od začátku. Baví tě běhání, nebo když přijde na věc, nějak si to odkroutíš řekněme z povinnosti?

Běhání mne baví, ale sama bych od sebe asi nikdy nešla, nenapadne mne to. Někdy se mi nechce, ale nakonec jdu, je to občas i pěkná zábava.

Když srovnáš běh tady v babickém lese a nějaký závod. Vidíš v tom rozdíl, nebo to vnímáš jako běh stejně?

Cítím to stejně, ale závody mne baví asi o trochu víc. Baví mne to číslo na sobě, atmosféra a jsem zvědavá kolikátá doběhnu. Na závodě asi běžím rychleji. Těším se, jestli dostanu nějakou medaili na památku, o které s tebou trochu soupeřím, kdo jich nasbírá víc.

Pomáhá ti běhání, v tréninku na rugby, nebo opačně třeba?

Asi obojí. Myslím že díky běhání jsem teď rychlejší i v rugby, Určitě!

Proč si se rozhodla jít při "Babickém trail 1/4 maratonu" na hlavní závod 10km, místo na dětskou kategorii?

Protože mě moc nebaví ty rychlé krátké závody. Mám raději ty dlouhé.

Jak ten závod probíhal z tvého pohledu? Řadila si se na start s nějakou obavou, strachem. Chtěla si to vzdát, nebo měla někde po trase pocit, že to nezvládneš?

Po startu jsem asi 10 - 15 minut běžela s mamkou, která asi měla spíš strach za mně, a pak jsem se jí trhla. Byla na mne asi moc pomalá, nebo já nevím. :-) Tak jsem si běžela svým tempem s jedním tátou od spoluhráče z rugby a povídala si s ním. Krize byla myslím na třetím a devátém kilometru. Chvilku se mi běželo hůř, ale brzy to přešlo.

Leo, já si pořád nejsem jistý, zda si uvědomuješ, že si v závodě na 10 kilometrů doběhla 74. ze 110. Upřímně, většina tě očekávala někde na konci, včetně mě. Co se ti honilo hlavou když si viděla, že se blíží cíl a co jsi na to, kolikátá si doběhla, říkala?

Já nevím, asi jsem to neběžela kvůli tomu kolikátá budu. Chtěla jsem běžet s mamkou a chtěla jsem si to zkusit. Chtěla jsem se prostě zúčastnit. Když už se blížil cíl, byla jsem ráda, že to mám ale za sebou. Chtěla jsem se hrozně napít, ale užila jsem si to. Na konci jsem byla ráda, že mi Naďa dala vodu a mohla jsem si s holkami a ségrou sednout do stínu a trochu si odpočinout.

Pár závodů jsi už vyzkoušela, včetně běhání se mnou tady po okolí. Byl babický závod v něčem jiný?

V té vzdálenosti, jinak ne. Já to mám jinak. Když jdeme na závod, tak vlastně moc nezávodím. Prostě běžím jako vždycky, možná trochu rychleji a těším se na konec jestli dostanu nějakou tu medaili do sbírky. Pamatuji si ale, že jsem po závodě prospala celé odpoledne. :-)

Leo děkuji a teď si švihej udělat úkoly a uklidit pokojíček :-) Na tvůj výkon jsem nejenom já hrdý, velice si všechny překvapila. Snad ti ta tvá sportovní verva vydrží!

‍

Tento článek sem dáváme hlavně proto, že Lea není určitě výjimka v dětech jejího věku. Je to hlavně o přístupu nás, rodičů. Je jedno jestli namotivujete vaše děti k tomu, abyste si šli společně zaběhat, stejně tak, jako společně jezdíte na kolech, nebo jdete třeba na brusle.

U běhu se to dá uchopit i tak, abyste motivovali jeden druhého. Je dobré to nastavit i třeba formou hry. Oblíbenou co známe je třeba kolo-běh. Jeden běží, druhý jede na kole, nebo koloběžce. Pokud to třeba koloběžka velikostně pro oba dovolí, po chvilce se můžete vystřídat. Uvidíte, kolik kilometrů se svými dětmi budete schopni zvládnout. Stačí ze začátku 2, 3 kilometry a postupně je přidávat.

Nebo si dejte cíl, kam se touto formou kolo-běhu dostanete. Do obchodu, na zmrku, do kavárny.

Věřte, že vaše děti běh může bavit, pokud to vy dobře uchopíte. Mají na něj dost velké rezervy, větší než si myslíte. Možná i větší, než vy jako rodiče, takže se ani nebudete muset moc snažit je nechat vyhrát.

Les tu máme všichni za zády a je jen na vás, zda se svými dětmi vyrazíte a naleznete to kouzlo, že čas v lese se dá trávit i jinak - sportovně a zábavně!

Různé challenge typu "babická pětka", "Výklus s dětmi", jsme již v minulosti aktivovali zde na našich stránkách, v sekci "Závody" a zapojit se do nich mohl úplně každý. Letos na ně budeme navazovat i v rámci našich společných výběhů s Rozběháme ČESKO.

Hecnete se s dětmi taky?!

‍

‍

1.      Ahoj Martine, my se neznáme moc dlouho a naše cesty se setkali díky společném výběhu s Rozběháme Babice. Jak dlouho žiješ v Babicích?

 V Babicích žiju 2,5 roku. Předtím jsem bydlel asi 8 let v Praze, kam jsem se přemístil po studiích v Brně a Německu. V zásadě po celou dobu života v Praze jsem hledal únik do klidnějšího a zdravějšího prostředí mimo rušné město.

2.      Co vás do Babic s rodinou přivedlo? Vím, že si říkal jedno kritérium, které hrálo v rozhodování pro tebe také velkou roli.

 Velmi důležitým faktorem pro naše rozhodování byla krása okolní přírody, kdy s tímto je spojeno i množství lesů a lesních cest, které mě baví ať už v rámci běhu nebo při procházce s kočárkem objevovat. V tomto jsou za mne Babice jako lokalita jedinečná.

Zároveň jsme s manželkou původem z jižní Moravy a chtěli jsme bydlet na místě s dobrou dopravní dostupností na dálnici D1, abychom si usnadnili cestování za rodinami na Moravu.

3.      Jak dlouho běháš a jak si se k běhání dostal? Hranice času na km máš převážně pod 5 minut. To už samo o sobě vypovídá o tom, že se běhání věnuješ, více než je obvyklé. Máš nějaký plán nebo návod pro ostatní, jak ses do těchto čísel proběhal?

 Dříve jsem hrával fotbal a běh jsem bral pouze jako součást tréninku. Postupem času jsem se fotbalu věnoval čím dál méně a běh začal převažovat. V prostředí běžeckých závodů a atletických akcí jsem se však pohyboval od dětství, kdy sestra, brácha a taťka byli aktivní atleti. Na běžecké závody jsem je doprovázel a lákalo mě to poměřit si síly s běžci.

Co se běžeckých časů týče, tak zde platí pravidlo jako u jakékoliv sportu. Vše je o pečlivém a soustavném tréninku v kombinaci s časem kolik jsme toho ochotni pro dosažené výkony a trénink obětovat, přičemž když Tě běh baví, jsi tomu ochoten obětovat opravdu hodně. Potom už je jen otázkou času, kdy se výsledky dostaví a běžecké časy se začnou postupně vylepšovat.

4.      Tím, že si připojen na Stravě k naší skupině Běhej Babice, můžeme vidět tvé aktivity. S výjimkou je vidět, že běháš skoro denně. Co tě žene dopředu a jakou máš motivaci?

 Na běhu mě nejvíce baví zlepšování mé výkonnosti a posouvání mých limitů. Jako motivace pro mě slouží i jednotlivé závody, na které se snažím zodpovědně připravit. Tím nemyslím skončit do určitého pořadí nebo pokořit nějaký konkrétní čas, ale spíše závod odběhnout tak, abych v cíli měl takový pocit a dobrou náladu, že jsem si ho užil, v pořádku dokončil a nikde se po trase moc netrápil.

Běh využívám i jako dopravní prostředek, kdy běhám z práce od vlaku z Říčan do Babic, takže motivací je pro mě co nejrychleji se dostat domů za malým synkem. :-)

Běh pro mě slouží i jako forma oddechu. Je to relax po náročném dni v práci. Člověk si vyčistí hlavu, kvůli prokysličení mozku ho napadnou často i zajímavé myšlenky a různé způsoby řešení problémů. Mám za to, že o tomto by rekreační běh zejména měl být, než o nějakém honění časů a kilometrů.

5.      Co se závodů týká. Vyjmenuj pár zajímavých. Jak ses popasoval třeba s tvým historicky prvním, a který byl pro tebe nejobtížnější a čím?

Na svůj první závod si už bohužel nevzpomenu, bude to možná už 30 let a byl to snad nějaký dětský silvestrovský běh.

Závody mohou být obtížné v důsledku mnoha faktorů jako převýšení, délka samotného závodu, nedostatečné příprava, nesprávně zvolené obutí, nesprávné doplňování tekutin, atd. Na toto se může běžec postupně získanými zkušenostmi, pečlivou přípravou a tréninkem připravit.

V září roku 2024 jsem se účastnil závodu v Irsku přes národní park Wicklow. Na tento závod jsem však přijel v nedostatečném časovém předstihu bez možnosti aklimatizace. Do toho měl let více než tříhodinové zpoždění a v Irsku panovala úplně jiná teplota a vlhkost vzduchu. K tomu mě velmi negativně překvapila i nedostačující kvalita občerstvovacích stanic, která nedosahovala standardů, na které jsem byl doposud zvyklý. Závod mi úplně „nechutnal“, dokončil jsem ho s vypětím sil. Jinými slovy se u zahraničních závodů nevyplatí podcenit i aklimatizaci.

‍Další závod, kdy jsem si sáhnul takzvaně na dno byla Tatranská šelma (55 km přeběh Vysokých Tater, který se už v klasickém formátu nekoná), kdy jsem doplatil na svoji nezkušenost s doplňováním živin. Dlouhou dobu jsme měl za to, že jsem v pohodě a nebudu se zdržovat jídlem a pitím, nicméně vedro a převýšení se vybralo svoji daň a měl jsem co dělat, abych se v limitu dostal do cíle. Ale závodů, kdy jsem z cíle nebyl schopen dojít ani k autu nebo jsem dobíhal v takovém stavu, že jsem viděl kolem sebe pouze blikající hvězdičky je více.

Na druhou stranu si myslím, že si podobnými zážitky projde každý běžec, který se pustí do takového běžeckého dobrodružství.

6.       Mě osobně si se zmínil o Švýcarsku Sierre – Zinal. Pro tebe špička co se atmosférou, organizací a tratí týká. Můžeš se nám o tom trochu rozepsat?

 Jedná se o jednosměrný závod se startem v městě Sierre (570 m.n.m.) a cílem v horské vesnici Zinal (1680 m.n.m.). Trasa je 31 km dlouhá s převýšením kolem 2.200 metrů, která se za celou svoji historii nezměnila. I přes tyto parametry je to relativně běhatelná a ne tolik technická trasa, tedy až na prvních 6 km, kdy se stoupá do prudkého kopce. Tento závod je událostí pro celý region a žije tím celý kanton Valais. Trasa je to nádherná a říká je jí také „cesta 5 čtytisícovek“, protože podél trasy je možnost vidět 5 vrcholů přes 4 tisíce metrů. Je to svátek trailového běhu a legenda mezi horskými závody, které se účastní ti nejlepší trailoví běžci z celého světa. Závod je velmi oblíbený i mezi českými běžci, kteří zde zanechali velmi významnou stopu.

Pro běžce, kteří by nezvládli limity v rámci elitní kategorie nabízí organizátoři možnost zúčastnit se v kategorii „tourist“, tak aby si tuto perfektní atmosféru, zázemí občerstvovacích stanic a nádhernou trasu mohlo vychutnat co největší množství běžců. V této kategorii se měří pouze čas a nikoliv umístění.

Na závod se přihlašuje 2.4.2025 a je ho možné brát jako tip na další společný výjezd babických běžců do zahraničí.

7.      Kam míříš dál?  Připravuješ se na nějaký podobný závod?

 Velmi dlouhou dobu jsme si chtěl vyzkoušet běžecký závod na severu Finska u polárního kruhu, což se mi snad na konci května podaří. Má příprava směřuje na 84 km dlouhý NUTS- Karhunkierros (medvědí stezka) přes národní park Oulanka.

V září se chystám na Tre Cime do Italských Dolomit, v říjnu mě čeká 46 km na Zapomenutých horách v Rychlebkách, na ukončení sezóny si v prosinci střihnu můj nejvíc oblíbený 30 km brněnský závod na Býčí skálu. Ještě jednu velkou běžeckou akci bych si chtěl nechat na léto, v tomto ohledu si nechávám ještě dveře otevřené, ale pošilhávám po dalším ultra běhu ve finském Laponsku. Tyto větší běžecké akce proložím lokálními závody, na kterých mě baví pohodová a kamarádská atmosféra.

8.      Co zranění? Buď máš dar od Boha, nebo nechápu, že by to tvé tělo dávalo bez odezvy, které sem tam dožene každého z nás? Máš nějakou svou radu, jak předcházet zraněním. Co děláš pro to, aby tělo fungovalo a ve zlém ti to nevrátilo, právě formou toho zranění.

V minulosti mě zranění chodidla dohnalo. Od té doby se snažím možným komplikacím předcházet výběrem kvalitní běžecké obuvi, kterou často a v pravidelných intervalech měním. Množství bot ale pomalu přivádí manželku k šílenství. S přibývajícím věkem je dobré nepodceňovat regeneraci, kterou v mém případě představuje dlouhý spánek a kvalitní strava. Každé jednotlivé tělo je individuální nástroj s tím, že by se každý běžec měl naučit ho poslouchat a vnímat a podle toho přizpůsobit rozcvičení a následný strečink.

9.      Co závod "Babický trail 1/4 Maraton"? Vím, že tě minul, ale nějaké fotky si viděl a udělal sis obrázek. Popiš nám i tvůj názor na babickou běžeckou komunitu. Za mne osobně jsou totiž Babice na počet obyvatel běžecky dost aktivní, jak to vnímáš ty?

 Na startu Babického trailu nebudu chtít chybět! Trasu jsem si v rámci tréninku několikrát proběhl. Je supr, jak technickou a pestrou trať je možné v našem bezprostředním okolí připravit a že se takový závod v naší obci koná. Cením a vítám iniciativu, která stojí za tím, že se tento běžecký závod po několika letech opět obnovil. Babickou běžeckou komunitu jsem využil jako možnost, jak se více začlenit a poznat nové sousedy, se kterými sdílíme stejný koníček. Toto bylo konec konců to, co mě přivedlo na první společný výběh. Společné výběhy spíše, než jako trénink beru jako příležitost se potkat v přátelské atmosféře s jinými běžci, poznat nové trasy, poradit si a sdělit si zážitky z běžeckých závodů.

10.  Máš nějaké doporučení nebo i motivaci pro lidi, co chtějí začít běhat, běhají, ale třeba se dál neposouvají atp.

 Začínajícím běžcům bych poradil, aby byli trpěliví, měli pevnou vůli, užívali si běh takovým způsobem, aby jim dělal radost a přispíval jim ke zlepšení nálady a nedělali si hlavu z počátečních nebo i následných neúspěchů. Běh je volnočasové aktivita, která musí bavit. Doporučil bych si stanovit určitý cíl, např. 100 km běhu za měsíc. Dosažení této mety, která na začátku může působit nedosažitelně dodá začínajícímu běžci sebevědomí a motivaci tento limit stále posouvat.

Dále není třeba z běhu dělat zbytečně velkou vědu, poněvadž je to v základu stále velmi jednoduchý pohyb.

‍

Martine, moc děkujeme za tvůj čas a víme, že se opět brzy potkáme v babickém lese! Tobě i celé rodině včetně novopečeného miminka a budoucího běžce za Babice přejeme hlavně zdraví a spousty běžeckých kilometrů!

Ahoj Verčo.

Máme na tebe za Běhej Babice hned několik otázek.

1. Na start hned jedna rychlá. Běháš a proč? - Neběháš a proč? ‍

Aktuálně mám status Neběžce, ale doufám, že tím, jak budou děti starší, se mi znovu poštěstí si najít prostor a jít se proběhnout.

2. Můžeme se tedy bavit o tom, že běh k tvému životu patřil a nerada by ses toho statusu vzdala na dobro?

Přesně. Nikdy jsem ale nebyla dálkovým běžcem, spíše jsem si v klidném tempu užívala těch svých pár kilásků. Ale i tyhle moje kratší trasy mě nabíjely.

3. Pokud se bavíme o běhání ve tvém životě. Bylo to splnit si na křeč nějaké kilometry? Jinak. Byla to láska k běhání nebo povinnost?

Asi obojí, chtěla jsem se nějak dostat "do shapu" a pak mi vlastně došlo, že mě to baví a že jsem pyšná za každý uběhlý kilometr.

4. Co závody? Zkusila sis někdy tu atmosféru? Kolik sis zaběhla nejvíc.

Zkusila a je to nejvíc. Sice jsem to vždy na začátku přepálila a ke konci jsem už měla mžitky před očima, ale po rozdýchání jsem pak na sebe byla pyšná. Několikrát jsem běžela Birell Night run 10km a štafetu na maratonu a pak pro srandu firemní 02 štafety na 5km.

5. To není vůbec špatné. Na jaké vzpomínáš nejraději a kde sis naopak sáhla na dno?

Za mě nejvíc byl ten úplně první závod Birell night run, první závod na 10 km a vlastně úplně poprvé, co jsem uběhla 10km. S kamarádkou jsme se navíc vyhecovaly, že, slušně řečeno, nejsme žádné bábovky a těch 10 dáme pod hodinu. Sice jsem se už loučila se životem, ale dala jsem to. Takže na tenhle závod vzpomínám nejraději.

6. V Babicích, pokud vím, nežiješ dlouho. Myslíš si, že díky okolí, které tu je pro běh pohádkové, může nastat obrat, že obuješ znovu boty a vyběhneš?

Já v to doufám. Úplně si to říká vyběhnout prozkoumat ty okolní lesy.

7. Silnice nebo les? Sama nebo s parťákem?

Jednoznačně les se sluchátky v uších.

8. Pamatuješ ještě, co ti běh dával? Pokud si zažila tu euforii při běhu a po něm, kdy se z tebe vyplavuje hněv, endorfiny a pod., popiš a sama sobě si i připomeň tento stav.

Zpočátku, když jsou ještě síly, tak mě každý krok nabíjel energií. Když síly docházely, tak jsem se vnitřně musela motivovat, ať ještě doběhnu na konec cesty, k dalšímu stromu....Takže, ikdyž pak už bez sil, jsem měla super pocit, že jsem vyběhla a něco uběhla.

9. O Beˇhej Babice si už slyšela. Myslíš si, že když to je takto úzký a komunitní projekt v prostředí tobě známém, může to být pro tebe jeden z motivačních nástrojů, jak se nastartovat?

Myslím, že projekt Beˇhej Babice a jarní sluneční paprsky mi v tom pomohou.

10. Verčo, desátá otázka. Ráda si běhala a běh byl součástí tvého života. Okolí pro to vyběhnout, je dokonalé. Díky Běhej Babice v tom nikdy nebudeš sama, navíc budeš vědět kam. Máš hned o několik důvodů méně proč zítra nevyběhnout. Jdeš do toho?

S malým dítětem bez hlídání je pro mě nemožné zítra vyběhnout. Ale snad se mi to poštěstí již o víkendu. :-D

Za rozhovor ti moc děkujeme a věříme, že se již brzy potkáme na prvním společném kilometru v babickém lese.

P.S. Slib nám, že si na ledničku připevníš tohle krátké motto:

NEHLEDEJ ČAS NA BĚHÁNÍ, VYTVOŘ SI HO!

A UŽ VŮBEC NEHLEDEJ DŮVOD, PROČ ZROVNA DNESKA NEVYBĚHNOUT!

(můžeš si ho tam přilepit naší supr-trup samolepkou) .-) Tak to se pro tu samolepku musím stavit :)

Děkujeme ti a držíme palce!

BB.

Pavel W. Jeden ze zakladatelů Beˇhej Babice, Zastupitel obce Babice, sportovec, trenér malých ragbistů, fotograf, manžel a táta. Nově ambasadorem v projektu "Rozběháme Česko" pro naši obec Babice. Myslel si, že ho rozhovor mine, ale krom zmíněného je skvělý vytrvalostní běžec a srdcem sakra babičák. Takže okénko v "Příběhy Babičáků" je připraveno právem i pro něj.

1. Pavle, pro spousty lidí si v Babicích známou tváří. Alespoň já to tak vnímám. Úřad, rugby, fotografování, společenské události. Není akce, na které bys nebyl vidět. Jak dlouho tu žiješ a co tě sem přivedlo?

Jsem Centropražák, vyrůstal jsem na Vinohradech, pak žil léta v Karlovce. Tady jsme v podstatě náhodou. Že tohle místo existuje jsme zjistili, až když jsme vybírali pozemek. 2008 jsme ho pořídili, 2010 kolaudovali a začali tu nějak fungovat. Více se sžívat s vesnicí jsme se ovšem začali až nějak po roce 2017, až s dcerkou. Je to tu fajn, spousta aktivních lidí, ať už jde o sport, či cokoliv jiného.

2. Jak dlouho vlastně běháš a jaké sporty tomu předcházely? Musím říct, že když jsme se seznámili, tak jsem tě vlastně vůbec neodhadl.

Když jsem byl dítě, chodil jsem do něčeho, co se jmenovalo Klokánek (Bohemians, dnes Sokol Vinohrady v Praze), takový multisport, dělali jsme všechno - od plavání přes atletiku až po šerm, ovšem mě to moc nebavilo a ani rodiče mě do toho příliš netlačili. Tak jsem se pak na to vy... a měl docela dlouhou pauzu. Až nějak kolem třicítky jsem se vrhnul znovu do nějakého pořádného pohybu, a to sice MTB - konkrétně maratony. Odjezdil jsem komplet několik sezón seriálu Kolo pro život. Bylo to fajn, v létě, v zimě jsem jezdil na kole i do práce, a po práci jsem třeba ještě objel 3/4 Prahy, abych najel nějaký objem. Ještě před kolem jsem dělal trochu i jezdectví - no a jednou jsem docela šeredně slítnul z koně.. Pak ještě párkrát jsem si i na tom kole rozbil tlamu, až jsem skončil se zády a esíčky na ortopedii. A tam mi doktor řekl, že nejlepší co můžu pro tělo udělat, je běh terénem. To a tak jsem začal běhat - pamatuju ještě na svůj první výběh ve Stormovce po trávě - jaký to byl pro mě tenkrát terén :-)

‍3. Za tebe tvůj nejhezčí závod? Vím, že zážitků máš na celovečerní vyprávění, ale vypíchni ten nejemotivnější.

Běžecky mi hrozně sedly závody seriálu Salomon Trail Running Cupu - už je to pár let, ale v podstatě to byly délky kolem 1/2 maratonu v kopcích. Zadov, Krkonoše a tak... To bylo fakt hrozně hezký. Taky jsem si za to vysloužil ve 2017 pohár, ale spíš za účast a nasbírané body, než za výsledky.
Pak nej MTB zážitek byl Salzkammergut Trophy, maratonská akce v kopcích kolem Solné komory v AT.

4. A ten nejnáročnější? Každý kdo trochu běhá si sáhne občas na své vlastní dno. Já osobně jednou zažil vyčerpání fyzické, psychické i emoční, a vím, že pokračovat v tomto stavu je sakra "magořinec". Máš taky tento zážitek a odkud?

Musím zmínit pověstnou maratonskou zeď, na kterou kterou jsem narazil při svém prvním maratonu. To bylo fakt nepříjemný... Ale zpětně se moc nedivím, že jsem do ní naboural. Ten pocit, že každý další krok bude bolet víc než ten předchozí...
No a další mám kvůli zranění. Před pár lety jsem fakt makal, abych se dostal na 1/2 někam ± k 1:35, ale asi týden před závodem jsem blbě došlápnul tady v lesích a něco mě píchlo v kotníku. Bolest trošku přetrvávala, ale řekl jsem si, že to na té půlce rozběhám. Začátek byl super, letěl jsem jak vítr, ale kotník jsem furt cejtil, že není úplně v cajku. Kolem 7-8km už to bolelo jako čert, každej zdravotník na trati byl můj, sypal jsem do sebe magnesko, chladil to. Marně. Bylo to horší a horší. Nejzajímavější pocit byl, kdo zná pražskou 1/2, když se v půli závodu probíhá kolem Rudolfina (tedy místem startu). Mám se na to vykašlat nebo ne? Rozum jasně říkal, že jo! Ale prostě jsem to chtěl doběhnout, tak jsem se pajdal dál. V momentě, kdy jsem si řekl, že už to jen doběhnu, jsem si najednou začal ten závod - tu atmosféru hrozně užívat. Lidi kolem sebe, i tu trať samotnou, fakt to bylo emotivně nejsilnějších 10km. Ovšem když mi pověsili medaili v cíli, tak jsem se zastavil a už se nerozešel. Fakt jsem nebyl schopný udělat jediný krok, ani skok na té zdravé noze. Šíleně to bolelo, přestával jsem chvílema vidět... Tak jsem skončil v péči zdravotníků, pak na Františku, kde na ambulanci, když mě viděli, pronesli: "A hele, další blbec, co si myslel, že to rozběhá.", no a pak asi na 3/4 roku s běháním konec :-)

5. Znám málo lidí, kteří znají okolní lesy a každou cestičku, jako ty. Máš tady nějakou běžeckou srdcovku, nebo běžecké okolí bereš komplexně?

Vylezu z vrátek do lesa a peláším... Ten Babickej les mám fakt rád, můžeš si tam dát pohodičku po šotolině, ale najdeš tam i nějaké ty kopečky, když chceš. Lom na Plachtě je úplně super místo, kde se pokaždé zastavím načerpat nějakou energii z toho místa. Voděradské bučiny - tam je to taky super, mám rád takovou tu spodní návratovku z Jevan podél rybníků. Nebo třeba z Babic ke Kostelu v Mukařově na oběd a pivko. Po čase už fakt znáš každý kořen v lese. Tak poslední dobou dávám tzv. jednosměrky. Hodím holku do školy, sednu na bus a třeba ještě na vlak, no a pak se vracím. Z Jevan, z Tismic, Uhříněvse, Světic, nebo třeba i ze Senohrab. Nebo na starý kolena dávám intervaly, běhám s brzdným padákem sprinty na hřišti. Prostě aby to bylo pestrý a nezevšednělo mi to.

‍6. Kdy a proč tě zaujala myšlenka podílet se na projektu Beˇhej Babice? U piva jsme se často bavili o navázání na "Babickou čtvrtku", ale nikdo asi nečekal, že vznikne něco v takovém rozsahu. Čekal jsi, že tě to takto vcucne?

Rád běhám, a nejsem v tom sám, takových je nás tu víc. Sdružit ty jednotlivé individuality (ať už to jsou ostřílení běžci samotáři, nebo naopak lidé, co potřebují společnost aby se šli provětrat), to mi přijde jako fajn myšlenka. Historicky tu vzniklo SK Babice, v jehož dresech běhá fakt elita. Máme tu Rugby Babice, Sokol Babice (fotbal). Tak pojďme dát dohromady běžce všeho druhu a utvořit tu lokální běhající komunitu. Vyměňovat si zkušenosti, či jen tak klábosit o běhu. Vrátit sem tu babickou čtvrtku, to by bylo fajn.

No a hlavně, znáte to: s něčím začnete, chvíli držíte, pak si dáte kratší/delší pauzu, pak začnete znova atd. atd. Doufám, že by se běžecká komunita tady mohla navzájem motivovat - právě abychom nepřestávali a vytrvali ve svém úsilí.

‍7. Jak odhaduješ potenciál projektu? Kolik lidí tipuješ, že si nazují boty a půjdou do toho s námi? "TIP" za dva bludišťáky. Kolik lidí přijde na start Babického trailu, který bychom letos chtěli opět nastartovat? Číslo#.

Jsme relativně malá vesnice, kdo bere běhání vážně, už asi něco pro to dělá. Ale byl bych opravdu rád, kdyby se i jen několik málo jedinců rozhoupalo to jít zkusit. A kolik lidí přijde na start závodu? Termínovka je už docela našlapaná, nicméně kolem 75 lidí si myslím, že by mohlo...

‍8. Tvá motivace pro začínající běžce. I ty, kteří si říkají, že nikdy ale nikdy, nikdy nevyběhnou. O co třeba přicházejí?

‍Představte si jarní ráno, slunce ještě pořádně nevylezlo, a vy už klušete chladným babickým lesem. Běžíte kolem rybníků, nad kterými se váli opar. Vyběhnete nahoru na Plachtu, kde je nádherný výhled daleko do kraje. Běžíte lesem, kde vnímáte různé proudy teplého a chladného vzduchu, zavanutí ozónu. Slunce svítí skrz stromy na lesní paseku, občas vám přeběhne přes cestu zajíc či srnka. Žádná sluchátka, posloucháte zvuky lesa, užíváte si takové to teď a tady. Nikde nikdo. Nabíjí vás to. Kolik lidí o tohle přichází, ačkoliv má možnost tohle zažít.
Možná kapitola sama pro sebe je běh kvůli redukci hmotnosti. Pokud už máte nějaké zkušenosti s během nebo s chůzí, jděte do toho. Podívejte na mne, loni jsem měl trochu línější období a zranění kotníku (ale ne z běhání), v prosinci jsem vlezl na váhu a ukázala 106, teď máme březen a ukazuje 93. Takže to jde, nutno však vytrvat a upravit i jídelníček. Ale jasně, že si dám knedlo, zelo a pivko, teď už bez výčitek.

9. Co běh dává tobě? V aplikaci u tebe vidím aktivitu s výjimkou každý den. Co je tvůj motor?

V podstatě viz předchozí odstavec. Hrozně mě to pozitivně nabíjí, někdo by řekl, čistí hlavu. Já se prostě po běhu cítím lépe než před. Asi je to droga.

10. Prozraď trochu a odkopej, na co se lidi s Beˇhej Babice mohou v budoucnu pravidelně těšit?

Kromě závodu, to je kapitola sama pro sebe. Jde o přísun informací k běžecké komunitě, sharování tras a poznatků z okolí, možnost účasti ať už na společných akcích nebo výbězích.

‍

Otázka pod čarou: Kolik v průměru měsíčně naběháš a jaký je tvůj strop?‍

Na to je poměrně složité odpovědět, někdy mě baví dlouhé běhy, někdy si dám třeba sprinty s padákem. Pokud bych ale měl vzít aritmetický průměr řekněme od ledna 2024, vychází to na nějakých 200km/měsíc.

‍

‍

Pavle moc děkuji a to asi za všechny, co se jakkoliv na BB podílejí, i za ty, pro které je dělán a určen.

‍