1.      Ahoj Martine, my se neznáme moc dlouho a naše cesty se setkali díky společném výběhu s Rozběháme Babice. Jak dlouho žiješ v Babicích?

 V Babicích žiju 2,5 roku. Předtím jsem bydlel asi 8 let v Praze, kam jsem se přemístil po studiích v Brně a Německu. V zásadě po celou dobu života v Praze jsem hledal únik do klidnějšího a zdravějšího prostředí mimo rušné město.

2.      Co vás do Babic s rodinou přivedlo? Vím, že si říkal jedno kritérium, které hrálo v rozhodování pro tebe také velkou roli.

 Velmi důležitým faktorem pro naše rozhodování byla krása okolní přírody, kdy s tímto je spojeno i množství lesů a lesních cest, které mě baví ať už v rámci běhu nebo při procházce s kočárkem objevovat. V tomto jsou za mne Babice jako lokalita jedinečná.

Zároveň jsme s manželkou původem z jižní Moravy a chtěli jsme bydlet na místě s dobrou dopravní dostupností na dálnici D1, abychom si usnadnili cestování za rodinami na Moravu.

3.      Jak dlouho běháš a jak si se k běhání dostal? Hranice času na km máš převážně pod 5 minut. To už samo o sobě vypovídá o tom, že se běhání věnuješ, více než je obvyklé. Máš nějaký plán nebo návod pro ostatní, jak ses do těchto čísel proběhal?

 Dříve jsem hrával fotbal a běh jsem bral pouze jako součást tréninku. Postupem času jsem se fotbalu věnoval čím dál méně a běh začal převažovat. V prostředí běžeckých závodů a atletických akcí jsem se však pohyboval od dětství, kdy sestra, brácha a taťka byli aktivní atleti. Na běžecké závody jsem je doprovázel a lákalo mě to poměřit si síly s běžci.

Co se běžeckých časů týče, tak zde platí pravidlo jako u jakékoliv sportu. Vše je o pečlivém a soustavném tréninku v kombinaci s časem kolik jsme toho ochotni pro dosažené výkony a trénink obětovat, přičemž když Tě běh baví, jsi tomu ochoten obětovat opravdu hodně. Potom už je jen otázkou času, kdy se výsledky dostaví a běžecké časy se začnou postupně vylepšovat.

4.      Tím, že si připojen na Stravě k naší skupině Běhej Babice, můžeme vidět tvé aktivity. S výjimkou je vidět, že běháš skoro denně. Co tě žene dopředu a jakou máš motivaci?

 Na běhu mě nejvíce baví zlepšování mé výkonnosti a posouvání mých limitů. Jako motivace pro mě slouží i jednotlivé závody, na které se snažím zodpovědně připravit. Tím nemyslím skončit do určitého pořadí nebo pokořit nějaký konkrétní čas, ale spíše závod odběhnout tak, abych v cíli měl takový pocit a dobrou náladu, že jsem si ho užil, v pořádku dokončil a nikde se po trase moc netrápil.

Běh využívám i jako dopravní prostředek, kdy běhám z práce od vlaku z Říčan do Babic, takže motivací je pro mě co nejrychleji se dostat domů za malým synkem. :-)

Běh pro mě slouží i jako forma oddechu. Je to relax po náročném dni v práci. Člověk si vyčistí hlavu, kvůli prokysličení mozku ho napadnou často i zajímavé myšlenky a různé způsoby řešení problémů. Mám za to, že o tomto by rekreační běh zejména měl být, než o nějakém honění časů a kilometrů.

5.      Co se závodů týká. Vyjmenuj pár zajímavých. Jak ses popasoval třeba s tvým historicky prvním, a který byl pro tebe nejobtížnější a čím?

Na svůj první závod si už bohužel nevzpomenu, bude to možná už 30 let a byl to snad nějaký dětský silvestrovský běh.

Závody mohou být obtížné v důsledku mnoha faktorů jako převýšení, délka samotného závodu, nedostatečné příprava, nesprávně zvolené obutí, nesprávné doplňování tekutin, atd. Na toto se může běžec postupně získanými zkušenostmi, pečlivou přípravou a tréninkem připravit.

V září roku 2024 jsem se účastnil závodu v Irsku přes národní park Wicklow. Na tento závod jsem však přijel v nedostatečném časovém předstihu bez možnosti aklimatizace. Do toho měl let více než tříhodinové zpoždění a v Irsku panovala úplně jiná teplota a vlhkost vzduchu. K tomu mě velmi negativně překvapila i nedostačující kvalita občerstvovacích stanic, která nedosahovala standardů, na které jsem byl doposud zvyklý. Závod mi úplně „nechutnal“, dokončil jsem ho s vypětím sil. Jinými slovy se u zahraničních závodů nevyplatí podcenit i aklimatizaci.

‍Další závod, kdy jsem si sáhnul takzvaně na dno byla Tatranská šelma (55 km přeběh Vysokých Tater, který se už v klasickém formátu nekoná), kdy jsem doplatil na svoji nezkušenost s doplňováním živin. Dlouhou dobu jsme měl za to, že jsem v pohodě a nebudu se zdržovat jídlem a pitím, nicméně vedro a převýšení se vybralo svoji daň a měl jsem co dělat, abych se v limitu dostal do cíle. Ale závodů, kdy jsem z cíle nebyl schopen dojít ani k autu nebo jsem dobíhal v takovém stavu, že jsem viděl kolem sebe pouze blikající hvězdičky je více.

Na druhou stranu si myslím, že si podobnými zážitky projde každý běžec, který se pustí do takového běžeckého dobrodružství.

6.       Mě osobně si se zmínil o Švýcarsku Sierre – Zinal. Pro tebe špička co se atmosférou, organizací a tratí týká. Můžeš se nám o tom trochu rozepsat?

 Jedná se o jednosměrný závod se startem v městě Sierre (570 m.n.m.) a cílem v horské vesnici Zinal (1680 m.n.m.). Trasa je 31 km dlouhá s převýšením kolem 2.200 metrů, která se za celou svoji historii nezměnila. I přes tyto parametry je to relativně běhatelná a ne tolik technická trasa, tedy až na prvních 6 km, kdy se stoupá do prudkého kopce. Tento závod je událostí pro celý region a žije tím celý kanton Valais. Trasa je to nádherná a říká je jí také „cesta 5 čtytisícovek“, protože podél trasy je možnost vidět 5 vrcholů přes 4 tisíce metrů. Je to svátek trailového běhu a legenda mezi horskými závody, které se účastní ti nejlepší trailoví běžci z celého světa. Závod je velmi oblíbený i mezi českými běžci, kteří zde zanechali velmi významnou stopu.

Pro běžce, kteří by nezvládli limity v rámci elitní kategorie nabízí organizátoři možnost zúčastnit se v kategorii „tourist“, tak aby si tuto perfektní atmosféru, zázemí občerstvovacích stanic a nádhernou trasu mohlo vychutnat co největší množství běžců. V této kategorii se měří pouze čas a nikoliv umístění.

Na závod se přihlašuje 2.4.2025 a je ho možné brát jako tip na další společný výjezd babických běžců do zahraničí.

7.      Kam míříš dál?  Připravuješ se na nějaký podobný závod?

 Velmi dlouhou dobu jsme si chtěl vyzkoušet běžecký závod na severu Finska u polárního kruhu, což se mi snad na konci května podaří. Má příprava směřuje na 84 km dlouhý NUTS- Karhunkierros (medvědí stezka) přes národní park Oulanka.

V září se chystám na Tre Cime do Italských Dolomit, v říjnu mě čeká 46 km na Zapomenutých horách v Rychlebkách, na ukončení sezóny si v prosinci střihnu můj nejvíc oblíbený 30 km brněnský závod na Býčí skálu. Ještě jednu velkou běžeckou akci bych si chtěl nechat na léto, v tomto ohledu si nechávám ještě dveře otevřené, ale pošilhávám po dalším ultra běhu ve finském Laponsku. Tyto větší běžecké akce proložím lokálními závody, na kterých mě baví pohodová a kamarádská atmosféra.

8.      Co zranění? Buď máš dar od Boha, nebo nechápu, že by to tvé tělo dávalo bez odezvy, které sem tam dožene každého z nás? Máš nějakou svou radu, jak předcházet zraněním. Co děláš pro to, aby tělo fungovalo a ve zlém ti to nevrátilo, právě formou toho zranění.

V minulosti mě zranění chodidla dohnalo. Od té doby se snažím možným komplikacím předcházet výběrem kvalitní běžecké obuvi, kterou často a v pravidelných intervalech měním. Množství bot ale pomalu přivádí manželku k šílenství. S přibývajícím věkem je dobré nepodceňovat regeneraci, kterou v mém případě představuje dlouhý spánek a kvalitní strava. Každé jednotlivé tělo je individuální nástroj s tím, že by se každý běžec měl naučit ho poslouchat a vnímat a podle toho přizpůsobit rozcvičení a následný strečink.

9.      Co závod "Babický trail 1/4 Maraton"? Vím, že tě minul, ale nějaké fotky si viděl a udělal sis obrázek. Popiš nám i tvůj názor na babickou běžeckou komunitu. Za mne osobně jsou totiž Babice na počet obyvatel běžecky dost aktivní, jak to vnímáš ty?

 Na startu Babického trailu nebudu chtít chybět! Trasu jsem si v rámci tréninku několikrát proběhl. Je supr, jak technickou a pestrou trať je možné v našem bezprostředním okolí připravit a že se takový závod v naší obci koná. Cením a vítám iniciativu, která stojí za tím, že se tento běžecký závod po několika letech opět obnovil. Babickou běžeckou komunitu jsem využil jako možnost, jak se více začlenit a poznat nové sousedy, se kterými sdílíme stejný koníček. Toto bylo konec konců to, co mě přivedlo na první společný výběh. Společné výběhy spíše, než jako trénink beru jako příležitost se potkat v přátelské atmosféře s jinými běžci, poznat nové trasy, poradit si a sdělit si zážitky z běžeckých závodů.

10.  Máš nějaké doporučení nebo i motivaci pro lidi, co chtějí začít běhat, běhají, ale třeba se dál neposouvají atp.

 Začínajícím běžcům bych poradil, aby byli trpěliví, měli pevnou vůli, užívali si běh takovým způsobem, aby jim dělal radost a přispíval jim ke zlepšení nálady a nedělali si hlavu z počátečních nebo i následných neúspěchů. Běh je volnočasové aktivita, která musí bavit. Doporučil bych si stanovit určitý cíl, např. 100 km běhu za měsíc. Dosažení této mety, která na začátku může působit nedosažitelně dodá začínajícímu běžci sebevědomí a motivaci tento limit stále posouvat.

Dále není třeba z běhu dělat zbytečně velkou vědu, poněvadž je to v základu stále velmi jednoduchý pohyb.

‍

Martine, moc děkujeme za tvůj čas a víme, že se opět brzy potkáme v babickém lese! Tobě i celé rodině včetně novopečeného miminka a budoucího běžce za Babice přejeme hlavně zdraví a spousty běžeckých kilometrů!