Pavel W. Jeden ze zakladatelů Beˇhej Babice, Zastupitel obce Babice, sportovec, trenér malých ragbistů, fotograf, manžel a táta. Nově ambasadorem v projektu "Rozběháme Česko" pro naši obec Babice. Myslel si, že ho rozhovor mine, ale krom zmíněného je skvělý vytrvalostní běžec a srdcem sakra babičák. Takže okénko v "Příběhy Babičáků" je připraveno právem i pro něj.

1. Pavle, pro spousty lidí si v Babicích známou tváří. Alespoň já to tak vnímám. Úřad, rugby, fotografování, společenské události. Není akce, na které bys nebyl vidět. Jak dlouho tu žiješ a co tě sem přivedlo?

Jsem Centropražák, vyrůstal jsem na Vinohradech, pak žil léta v Karlovce. Tady jsme v podstatě náhodou. Že tohle místo existuje jsme zjistili, až když jsme vybírali pozemek. 2008 jsme ho pořídili, 2010 kolaudovali a začali tu nějak fungovat. Více se sžívat s vesnicí jsme se ovšem začali až nějak po roce 2017, až s dcerkou. Je to tu fajn, spousta aktivních lidí, ať už jde o sport, či cokoliv jiného.

2. Jak dlouho vlastně běháš a jaké sporty tomu předcházely? Musím říct, že když jsme se seznámili, tak jsem tě vlastně vůbec neodhadl.

Když jsem byl dítě, chodil jsem do něčeho, co se jmenovalo Klokánek (Bohemians, dnes Sokol Vinohrady v Praze), takový multisport, dělali jsme všechno - od plavání přes atletiku až po šerm, ovšem mě to moc nebavilo a ani rodiče mě do toho příliš netlačili. Tak jsem se pak na to vy... a měl docela dlouhou pauzu. Až nějak kolem třicítky jsem se vrhnul znovu do nějakého pořádného pohybu, a to sice MTB - konkrétně maratony. Odjezdil jsem komplet několik sezón seriálu Kolo pro život. Bylo to fajn, v létě, v zimě jsem jezdil na kole i do práce, a po práci jsem třeba ještě objel 3/4 Prahy, abych najel nějaký objem. Ještě před kolem jsem dělal trochu i jezdectví - no a jednou jsem docela šeredně slítnul z koně.. Pak ještě párkrát jsem si i na tom kole rozbil tlamu, až jsem skončil se zády a esíčky na ortopedii. A tam mi doktor řekl, že nejlepší co můžu pro tělo udělat, je běh terénem. To a tak jsem začal běhat - pamatuju ještě na svůj první výběh ve Stormovce po trávě - jaký to byl pro mě tenkrát terén :-)

‍3. Za tebe tvůj nejhezčí závod? Vím, že zážitků máš na celovečerní vyprávění, ale vypíchni ten nejemotivnější.

Běžecky mi hrozně sedly závody seriálu Salomon Trail Running Cupu - už je to pár let, ale v podstatě to byly délky kolem 1/2 maratonu v kopcích. Zadov, Krkonoše a tak... To bylo fakt hrozně hezký. Taky jsem si za to vysloužil ve 2017 pohár, ale spíš za účast a nasbírané body, než za výsledky.
Pak nej MTB zážitek byl Salzkammergut Trophy, maratonská akce v kopcích kolem Solné komory v AT.

4. A ten nejnáročnější? Každý kdo trochu běhá si sáhne občas na své vlastní dno. Já osobně jednou zažil vyčerpání fyzické, psychické i emoční, a vím, že pokračovat v tomto stavu je sakra "magořinec". Máš taky tento zážitek a odkud?

Musím zmínit pověstnou maratonskou zeď, na kterou kterou jsem narazil při svém prvním maratonu. To bylo fakt nepříjemný... Ale zpětně se moc nedivím, že jsem do ní naboural. Ten pocit, že každý další krok bude bolet víc než ten předchozí...
No a další mám kvůli zranění. Před pár lety jsem fakt makal, abych se dostal na 1/2 někam ± k 1:35, ale asi týden před závodem jsem blbě došlápnul tady v lesích a něco mě píchlo v kotníku. Bolest trošku přetrvávala, ale řekl jsem si, že to na té půlce rozběhám. Začátek byl super, letěl jsem jak vítr, ale kotník jsem furt cejtil, že není úplně v cajku. Kolem 7-8km už to bolelo jako čert, každej zdravotník na trati byl můj, sypal jsem do sebe magnesko, chladil to. Marně. Bylo to horší a horší. Nejzajímavější pocit byl, kdo zná pražskou 1/2, když se v půli závodu probíhá kolem Rudolfina (tedy místem startu). Mám se na to vykašlat nebo ne? Rozum jasně říkal, že jo! Ale prostě jsem to chtěl doběhnout, tak jsem se pajdal dál. V momentě, kdy jsem si řekl, že už to jen doběhnu, jsem si najednou začal ten závod - tu atmosféru hrozně užívat. Lidi kolem sebe, i tu trať samotnou, fakt to bylo emotivně nejsilnějších 10km. Ovšem když mi pověsili medaili v cíli, tak jsem se zastavil a už se nerozešel. Fakt jsem nebyl schopný udělat jediný krok, ani skok na té zdravé noze. Šíleně to bolelo, přestával jsem chvílema vidět... Tak jsem skončil v péči zdravotníků, pak na Františku, kde na ambulanci, když mě viděli, pronesli: "A hele, další blbec, co si myslel, že to rozběhá.", no a pak asi na 3/4 roku s běháním konec :-)

5. Znám málo lidí, kteří znají okolní lesy a každou cestičku, jako ty. Máš tady nějakou běžeckou srdcovku, nebo běžecké okolí bereš komplexně?

Vylezu z vrátek do lesa a peláším... Ten Babickej les mám fakt rád, můžeš si tam dát pohodičku po šotolině, ale najdeš tam i nějaké ty kopečky, když chceš. Lom na Plachtě je úplně super místo, kde se pokaždé zastavím načerpat nějakou energii z toho místa. Voděradské bučiny - tam je to taky super, mám rád takovou tu spodní návratovku z Jevan podél rybníků. Nebo třeba z Babic ke Kostelu v Mukařově na oběd a pivko. Po čase už fakt znáš každý kořen v lese. Tak poslední dobou dávám tzv. jednosměrky. Hodím holku do školy, sednu na bus a třeba ještě na vlak, no a pak se vracím. Z Jevan, z Tismic, Uhříněvse, Světic, nebo třeba i ze Senohrab. Nebo na starý kolena dávám intervaly, běhám s brzdným padákem sprinty na hřišti. Prostě aby to bylo pestrý a nezevšednělo mi to.

‍6. Kdy a proč tě zaujala myšlenka podílet se na projektu Beˇhej Babice? U piva jsme se často bavili o navázání na "Babickou čtvrtku", ale nikdo asi nečekal, že vznikne něco v takovém rozsahu. Čekal jsi, že tě to takto vcucne?

Rád běhám, a nejsem v tom sám, takových je nás tu víc. Sdružit ty jednotlivé individuality (ať už to jsou ostřílení běžci samotáři, nebo naopak lidé, co potřebují společnost aby se šli provětrat), to mi přijde jako fajn myšlenka. Historicky tu vzniklo SK Babice, v jehož dresech běhá fakt elita. Máme tu Rugby Babice, Sokol Babice (fotbal). Tak pojďme dát dohromady běžce všeho druhu a utvořit tu lokální běhající komunitu. Vyměňovat si zkušenosti, či jen tak klábosit o běhu. Vrátit sem tu babickou čtvrtku, to by bylo fajn.

No a hlavně, znáte to: s něčím začnete, chvíli držíte, pak si dáte kratší/delší pauzu, pak začnete znova atd. atd. Doufám, že by se běžecká komunita tady mohla navzájem motivovat - právě abychom nepřestávali a vytrvali ve svém úsilí.

‍7. Jak odhaduješ potenciál projektu? Kolik lidí tipuješ, že si nazují boty a půjdou do toho s námi? "TIP" za dva bludišťáky. Kolik lidí přijde na start Babického trailu, který bychom letos chtěli opět nastartovat? Číslo#.

Jsme relativně malá vesnice, kdo bere běhání vážně, už asi něco pro to dělá. Ale byl bych opravdu rád, kdyby se i jen několik málo jedinců rozhoupalo to jít zkusit. A kolik lidí přijde na start závodu? Termínovka je už docela našlapaná, nicméně kolem 75 lidí si myslím, že by mohlo...

‍8. Tvá motivace pro začínající běžce. I ty, kteří si říkají, že nikdy ale nikdy, nikdy nevyběhnou. O co třeba přicházejí?

‍Představte si jarní ráno, slunce ještě pořádně nevylezlo, a vy už klušete chladným babickým lesem. Běžíte kolem rybníků, nad kterými se váli opar. Vyběhnete nahoru na Plachtu, kde je nádherný výhled daleko do kraje. Běžíte lesem, kde vnímáte různé proudy teplého a chladného vzduchu, zavanutí ozónu. Slunce svítí skrz stromy na lesní paseku, občas vám přeběhne přes cestu zajíc či srnka. Žádná sluchátka, posloucháte zvuky lesa, užíváte si takové to teď a tady. Nikde nikdo. Nabíjí vás to. Kolik lidí o tohle přichází, ačkoliv má možnost tohle zažít.
Možná kapitola sama pro sebe je běh kvůli redukci hmotnosti. Pokud už máte nějaké zkušenosti s během nebo s chůzí, jděte do toho. Podívejte na mne, loni jsem měl trochu línější období a zranění kotníku (ale ne z běhání), v prosinci jsem vlezl na váhu a ukázala 106, teď máme březen a ukazuje 93. Takže to jde, nutno však vytrvat a upravit i jídelníček. Ale jasně, že si dám knedlo, zelo a pivko, teď už bez výčitek.

9. Co běh dává tobě? V aplikaci u tebe vidím aktivitu s výjimkou každý den. Co je tvůj motor?

V podstatě viz předchozí odstavec. Hrozně mě to pozitivně nabíjí, někdo by řekl, čistí hlavu. Já se prostě po běhu cítím lépe než před. Asi je to droga.

10. Prozraď trochu a odkopej, na co se lidi s Beˇhej Babice mohou v budoucnu pravidelně těšit?

Kromě závodu, to je kapitola sama pro sebe. Jde o přísun informací k běžecké komunitě, sharování tras a poznatků z okolí, možnost účasti ať už na společných akcích nebo výbězích.

‍

Otázka pod čarou: Kolik v průměru měsíčně naběháš a jaký je tvůj strop?‍

Na to je poměrně složité odpovědět, někdy mě baví dlouhé běhy, někdy si dám třeba sprinty s padákem. Pokud bych ale měl vzít aritmetický průměr řekněme od ledna 2024, vychází to na nějakých 200km/měsíc.

‍

‍

Pavle moc děkuji a to asi za všechny, co se jakkoliv na BB podílejí, i za ty, pro které je dělán a určen.

‍