Odpověď je jednoduchá, každý kdo běhá je přeci běžec. Jenomže...

Určitě najdeme skupinu lidí, co vám budou tvrdit, že běžec je ten, kdo se několik měsíců i let věnuje běhání pravidelně a to pokud možno pravidelně několikrát v týdnu. Nezáleží, jestli běhá každý den, obden nebo jestli se dostane do svých běžeckých bot dvakrát či třikrát za týden. Jde o to, že běh bere za neoddělitelnou součást svého volna a životního stylu.

No jo, jenže stejně tak se můžeme setkat se skupinou lidí, kteří budou přesvědčeni o tom, že běžec je běžcem až ve chvíli, kdy absolvuje nějaký závod – půlmaraton, maraton a podobně. Souhlasíte?

My ne. Kam bychom pak zařadili stejně vytrvalé rekreační běžce, kteří to nedělají v prvé řadě pro závodění.

Nastavíme-li zrcadlový protipól ke skupině lidí s pravidelným tréninkem, myslíme tím například sportovce, který vyběhne jednou za měsíc, a možná ani to ne. Odepřeme takovému člověku status "běžec"?

‍

A zde nám vzniká další skupina lidí, kteří se možná i stydí nazývat se běžcem. „Já nejsem přeci žádnej běžec, vždyť já když běžím, předbíhají mě i maminky s kočárkem.

Náš zcela střízlivý názor je, ať už patříte do skupiny pravidelných lamačů časových rekordů, sbíráte medaile na běžeckých závodech, běháte víkendově a někdy ani to ne, nebo jste brzdiči kočárku na promenádě - patříte do skupiny lidí, kteří se nazývají běžci.

John Bingham, maratonec, novinář a spisovatel prohlásil:

Pokud běháš, jsi běžec. Nezáleží na tom, jak daleko běháš, nebo jak rychle. Nezáleží na tom, jestli je to dneska poprvé, nebo běháš už dvacet let. Neexistuje žádná zkouška, kterou bys musel projít. Žádné oprávnění, které bys měl získat, žádná členská karta, kterou bys mohl obdržet. Prostě jenom běhej.

Pojď se stát běžcem, Beˇhej Babice!