Píchám holí nestydatě do zadku Monike a povídám, "hele, co nás čeká". Koukáme na sebe trochu vyděšeně.
UTMB World Series je mezinárodní pořadatel závodů Ultra-Trail. Nabízí běžcům z celého světa možnost zažít úžasný trailový běh v nejpozoruhodnějších světových destinacích. Ti nejlepší se pak mohou kvalifikovat na úžasné trailové dobrodružství na Mont Blanc. Trasa vede přes tři alpské státy: Francii, Itálii a Švýcarsko. Délka? Mezi 150 - 170km. Nastoupané metry? Rozmezí 9000-10000 m+. Strašný...
Ale o to se tu s vámi úplně dělit nechceme, ani nám to s úctou k těm, kteří tento závod absolvují, nenáleží. Chceme se s vámi podělit o zážitek z jednoho závodu této série Mozart100 by UTMB a to konkrétně 21km, Salzburg 2023, který jsme měli čest běžet.
Jednoho dne mi píše můj dlouholetý kamarád Martin, co také žije s rodinou v Babicích, jestli si nezkusíme jeden závod v Rakousku. Jelikož je to člověk, se kterým jsem zažil dost často to nemožné, na nabídku kývu. Řeknu ještě pár lidem v mém běžeckém okolí. Chytá se "Monike", též dlouholetá kamarádka a mamka od rodiny a Michaela. Ta jediná z nás snad v běžeckých botách i spí. Team 4M je sestaven, cíl je jasný. Jdeme se registrovat. Na stránkách zjišťuji, do čeho jdeme. 21km po vrcholcích hor kolem Salzburgu. Převýšení skoro 1000m. Okamžitě jdu hledat své běžecké hole a vytáčím číslo na Martina, abych mu zlehka vyčinil, do čeho mě tu uvrtal. Po tom, co jsem do něj nasázel celý zásobník ne úplně slušných slov, klikám na tlačítko registrovat a tím si i podepisuji rozsudek smrti.
Bez tréninku jsem v koncích. Běhání po babickém okolí miluji, rozmanitost lesů, možnosti i trasy, které zde máme a které vám tu koneckonců i zpracováváme, jsou dost často nepopsatelné, ale... Tady, ale končí legrace. Nastupuje on-line trenér, spousty kilometrů po okolí, ranní sprinty, dlouhodobé běhání v různých tepových zónách, neustále opakování běžecké abecedy, kilometry v bazénu, strava a životospráva. Dva měsíce před závodem víc udělat nemohu. Víc pozdravů s babickými chlapi z údržby Babic odklízejícími sníh v 5:30 při ranním tréninku u rybníka nestihnu. Loučím se vnitřně pro jistotu i s nimi a jdeme na to. Parta 4M vyráží z Babic směr Rakousko. Ubytováváme se a jdeme se projít do centra Salzburgu. Je na první pohled zřejmé, čím toto město bude následující tři dny žít. Všem je jasné, že zítra se jde regulérně do práce, do tvrdé práce v podobě běhu.
Co se musí na těchto světových sériích nechat, je organizace. Není roh, kde by nebyla šipka, není člověk, co by vás nenavedl. Nutno podotknout, že krom našeho závodu zde během dne odstartovalo dalším pět závodů podle kilometrů: 9, 21, 31, 39, 81 a 105 km. Celkem se musí odbavit přes 3000 běžců a to už vážně není legrace.
Pro nás jedenadvacítkáře jsou připraveny dvoupatrové autobusy, které nás kyvadlově sváží na místo činu nedaleko v horách. Brzo je kolem čtyř stovek běžců připraveno na závod a řadí se na start. Upřímně jsem čekal trochu větší nářez a hudební doprovod, mám to rád a rozproudím mi to vždy krev žilách. Za odpočtu rakouského startujícího, kdy se mě jako maturanta z německé jazyka navíc dotklo "drei, zwo, eins", místo "zwei", nám pouští za zvuku kravských zvonů sirénu! Martina na otázku, jestli je první středa v měsíci, tedy zkouška sirén, stručně otituluji "pitomče" a tím se dáváme všichni do pohybu.
Nečekali jsme nic jiného, než okamžité nastoupávání. Martin se trhnul a my s "Monike" jsme si užívali běh po úzkých pastvinách s výhledem na rakouské "Milky" a místní zemědělce, kteří nás povzbuzovali. Na hodinkách mi skáče kilometr za kilometrem a po osmi nás čeká první občerstvovačka. Takový malý rautík v horách na statku. Stoly plné ovoce a zeleniny, voda na doplnění, energy tyčinky, rakouská čokoláda, sýry a uzeniny. Jako odborník v gastronomii na slovo vzatý, jdu automaticky právě po sýrech a místních salámkách. Vyčítavý výraz "Monike" a uvědomění si, proč tu vlastně jsem, sahám raději po půlce banánu a doplňuji vodu. Když "Monike" nekouká, do kapsy strkám kus salámu a běžíme dál.
Jestli jsme doposud nastoupávali, teď dochází na opravdové místní kopce. Sklon mě poprvé donutil vytáhnout hole a už si to cvakám levá, pravá. Když jsme na 12. kilometru vystoupali na tu nejkrásnější vyhlídku, nemohu přehlédnout nedaleký vysílač. Hlavu mám přitom hodně zakloněnou. Píchám holí nestydatě do zadku Monike a povídám: "Hele, co nás čeká!" Koukáme na sebe trochu vyděšeně.
S Monike se taky trháme a druhou polovinu jsme v tom každý sám za sebe. Doplňuji energii v podobě gelu a energy tyčinky, kterou zapíjím vodou. Čeká mě posledních 5 kilometrů. Hodinky jsou až moc chytré a tento úsek mi vypočítávají na 1 hodinu a 20 minut? Musím je po příjezdu reklamovat, 5km běhám doma do 25, to není možné!
Možné se ale stalo skutečností, 5 kilometrů schodů vzhůru jsem opravdu měl v čase, které mi hodinky předpověděly. O běhu zde už dávno není řeč, jsem rád, že jdu. Kdyby to bylo možné - plazím se. Konečně rovinka a sestup na obzoru. Ale i zde zjišťuji, že jsem dávno fyzicky skončil.
Je to tady, atmosféra je nepopsatelná, rakouská policie stopuje dopravu kvůli každému z nás a na zahrádkách místních kaváren zákaznici skandují naše jména, které máme pod startovním číslem na sobě. Sbírám poslední střípky sil, abych proběhl cílem alespoň trochu důstojně.
Zde se konečně všichni potkáváme. Zážitky máme nepopsatelné. Jedna zvracela po cestě, Martin vidí dvojmo. Monike omdlévá, čekáme a dáváme ji za pomocí vody dohromady.
Já? Já jsem prázdný, vyčerpaný a bez jakékoliv emoce. Martin se mě ptá, tak co a já mu odpovídám, že nevím. V životě jsem nebyl takto fyzicky, emočně ani duševně na dně. To, jak krásný závod plný, emocí, pokory, vyčerpání a zážitků jsem běžel, mi dochází až dlouho poté, doma v Babicích.
B je běžecký časopis kladoucí důraz na poctivou žurnalistiku. Budete li mít zájem, můžete zakoupit prostřednictvím odkazu.
B je běžecký časopis kladoucí důraz na poctivou žurnalistiku a kvalitní grafické zpracování, přičemž nám nejde ani tak o konkrétní téma, jako o přístup. Prostřednictvím konkrétního ukazujeme obecné, skrze běh zobrazujeme a reflektujeme svět, v němž žijeme. Našim autorům poskytujeme dostatek času a prostoru, aby mohli jít víc do hloubky a podívat se na věci z různých stran, aby k A dokázali říct i B.
Redakce
Grafický design
Sazba
koupit můžete zde: https://www.brunningmag.cz/
Něco jako běžec ovlivnit nemůžete (špatná viditelnost, terén, shoda okolností, aj.), ale nějaká rizika předvídat můžete.
Pokud se rozhodnete vystoupit ze své komfortní zóny, což je pro spousty lidí už běh jako takový, zamyslete se, která rizika očekávat a jak je minimalizovat v běhu a podmínkách s tím spojených.
Spousty lidí rádo běhá se sluchátky. Naprosté pochopení. Jeden tím relaxuje, druhý si zpříjemňuje běh jako takový, jiný využívá běh jako čas pro poslouchání podcastů, na které by po zbytek dne hledal obtížně čas.
Pokud se již z jakéhokoliv důvodu rozhodnete vyběhnout se sluchátky, vždy pamatujte, že nesmíte ztratit kontakt s okolím. Ať už jde o přehled v silničním provozu, cyklistu, který se vás snaží předjet, nebo sousedovic psa, který se vás se štěkotem ve vašich zádech snaží dohnat.
Vždy musíte mít přehled, co se kolem vás "šustne". Naše doporučení a i zkušenost je, nechat sluchátka doma. Poslouchat svůj dech a vnímat krajinu či okolí kolem sebe. Pakliže si to bez sluchátek neumíte představit, naše rada zní: "použijte jen jedno". Do jednoho ucha si tak "naperte", co se vám zlíbí, druhým uchem naslouchejte okolí. Dnešní technologie umožňují pořídit si sluchátka na lícní kost. Místo klasického zapojení sluchátek do uší využívají tato sluchátka vedení zvuku právě přes lícní kost. Tím zůstávají ušní kanálky otevřené, což umožňuje vnímání okolního zvuku během poslechu hudby. Dokonce vám umožní i přijímání telefonních hovorů.
Stejné a pořád dokola omílané pravidlo platí pro chodce, cyklisty i běžce. Obecně "nejenom" pro účastníky silničního provozu. Na tuto chybu dojelo v tom lepším případě "pouze" úrazem už mnoho lidí.
Eliminujte, že nejste vidět, i kdyby kontakt se silničním provozem byl v dané trase minimální.
A v lese? Platí to samé. Již na dálku dejte vědět, že se třeba k majitelům volně pobíhajících mazlíčků blížíte a tím urychlíte jejich včasné přivolání, abyste si trofej na lýtku nemuseli odnést až domů.
Při výběru oblečení preferujte to, které je opatřené reflexními prvky. Buďte nepřehlédnutelní zepředu i zezadu. Čelovka vám pomůže nejenom dobře číst za šera vaši trasu a vyhnout se tak vyvrtnutým kotníkům či nataženým vazům, ale zároveň tak dáte okolí jasně najevo, že tam prostě jste.
Nezapomínejme ani na svá "zadní obrysová světla". V dnešní době se dají pořídit blikačky a světla, o kterých ani nevíte, že je na sobě máte a svůj účel plní dokonale. Zakoupit můžete i praktická bezbateriová světla. Není třeba jakýchkoliv baterií ani tlačítek nebo ovládání. Když je máte na sobě, rozsvítí se jednoduše při každém došlapu.
Brýle: Nemyslíme praktické sluneční teď. Ale čiré ochranné sportovní brýle. Muška v oku, nebo větvička stromu dokáže vašemu běhu pořádně zavařit.
Stejně jako v horách platí pravidlo. Pokud to lze, neběhejte sami delší segmenty, povrchu cesty uzpůsobte povrch bot a dobře plánujte své trasy.
Sněhová pokrývka není pro běh žádný problém. Naopak, kouzlo zasněžené krajiny a vrzání sněhu pod nohami může být pro běh speciální výzvou.
Pokud jste se proběhali až do tohoto období, rozhodně nepřestávejte. Přijdete tím o nezapomenutelné okamžiky v romantické přírodě a spousty krásných okamžiků. Upřímně, kam se hrabe běžecký pás v obýváku.
Oblečení - zapomeňte na svetry, teplé bundy, bavlněné věci. Akorát se zpotíte a k tomu možná i nastydnete. Volte funkční oblečení, odvádějící pot. Drže se pravidla vrstvení, jako slupky cibule. Vězte, že si i s teplotami po nulou vystačíte se třemi vrstvami úplně v pohodě. Funkční triko s dlouhým rukávem, funkční mikina a horní vrstva odolná proti větru a dešti. Známé pravidlo zní, oblečte se, jako by venku bylo o 10 stupňů více. Spodní část je individuální. Někdo běhá pouze v běžeckých legínách, někdo v běžeckých kalhotách. Mně například nejvíc vyhovují legíny v kombinaci s kraťasy a podkolenkami. Pokud vám bude ze začátku chladněji, nezoufejte, brzy se zahřejete.
Pokrývek hlavy naleznete v obchodech nespočet. Od funkčních jednovrstvých, dvouvrstvých, běžeckých, přes uši a spousty jiných. Budete potřebovat i nákrčník, který při nízkých teplotách použijete i jako ochranu dýchacích cest.
Běžecké rukavice plní nejenom ochranou funkci proti nepříjemnému zebáni rukou, ale dost často disponují i kapsičkou například na klíč od domu. Navíc jsou dobře
skladné, tak nebudete mít problém kdykoliv tento díl "odhodit".
Pokud vyběhnete na sněhu, určitě volte boty nejenom s membránou, ale hlavně s podrážku s agresivním profilem, díky které se vám to za první zatáčkou nesmekne. Existují i běžecké nesmeky, kterých naleznete v nabídce hned několik druhů.
Při výběru jakéhokoliv oblečení vždy pamatujte na reflexní prvky. O tom "být viděn" budeme psát v samostatné kapitole.
Tak co? Máte z 1000 a jeden důvodů proč nevyběhnout o důvod míň?
