Příběhy babičáků

Martin. Pro mě těžké téma, jelikož tohohle "vola", znám od školky už skoro 35 let. Zažil jsem s ním snad vše. Od první hádky ve školce o mončičáka, první kule ve škole, pubertální výkyvy nás obou. Hádky o ženský i lízání si ran, když jeden z nás od nich dostal košem. Skákali jsme spolu z letadla na padácích, jezdili 4kolky. Zapíjeli navzájem narození svých dětí. Oslavili spolu dvě svatby. Obě byly mimochodem mé, jeho to zatím čeká, tak prozatím supluji a vyrovnávám skóre, než se toho ujme. A vlastně nevím, jak se to stalo a mohl jsem dopustit, že jsme v Babicích sousedi dvojdomku.

Jednou ale asi napíšeme společně knihu s názvem "přátelství v dobrém i ve zlém". Tedy, až se tu dohádáme kvůli plotu, resp. našemu psovi, co k němu chodí na velkou. Martin je ten, co mě před lety k běhu přivedl. Přivedl a řekl, že vlastně raději běhá sám a tím byl jeho trénink u konce. Klasik! Párkrát do roka se proběhneme v okolí Babic, nebo se potkáme na nějakém závodu. Dál si každý běháme po svém. Mimo jiné Martin je spoluzakladatelem NaHoru.tv. Krásný on-line projekt o horách, horolezcích, ultra běžcích aj., odkud i my díky Martinovi čerpáme témata a rozhovory pro Beˇhej Babice. Martin samozřejmě běhá okolní babické lesy. Umí se jen tak vyklusat, ale i zabrat a najít si 30km dlouhou šňůru po okolí. To ale necháme pro ostatní. Teď přišel čas na různorodé otázky, které má Martin dost v malíčku. Dnes se tedy s Martinem vydáme mimo babické lesy. Martinovi dáme schválně pouze 6 otázek, jelikož každá bude z jiného soudku a často obsahově a informativně náročná.

1. Márty, asi stejná otázka skoro pro všechny. Co tě tenkrát přivedlo k běhu. Co ti běhání dává?

Vždycky jsem se věnoval sportům. Obecně fotbal, chvilku box, chvilku tohle a pak tamto. Dlouhodobě jsem se věnoval i futsalu, se kterým jsem musel po nějaké době přestat z důvodu, že mě začala zlobit kyčel, což mě vlastně přivedlo k běhání. Tedy kontrolovanějšímu pohybu oproti futsalu a kyčel mě najednou tolik nezlobila. Ze začátku jsem běhal v Praze po asfaltu, což nebylo ideální. Později jsem běh přesunul do přírody a postupem času začal navyšovat objemy. Dlouho jsem měl problém zlomit hranici 10km. V momentě, kdy se to podařilo a dostal jsem se na 12, 14 a více km, jsem ale pro změnu bojoval s tím, že to pro mě nebylo komfortní. Nejvíc se pak u mě běhání zlomilo v momentě, kdy jsem se naučil běhat pomalu. Tak jsem se vlastně naučil běhat komfortně, dlouhé vzdálenosti a byl to pro mě asi největší game changer, který jsem se naučil i díky laktátovým testům. Na běhání mě určitě nejvíc baví ta flexibilita, baví mě běhání v přírodě, v horách, z kopečka do kopečka a dát si pořádně do těla. Baví mě, že nemusíš mít žádnou hokejovou výstroj. Nemusíš být někde na čas od - do. Stačí prostě nazout boty a vyběhnout kdykoliv, kdekoliv a kamkoliv.

2. Vím, že ses dost věnoval a vždy věnuješ otázce správných běžeckých bot a dropu. Můžeš tu vysvětlit, proč je vhodná obuv tak důležitá a co je drop?

Co je drop? Proč je důležité řešit správnou běžeckou obuv? Drop je vlastně rozdíl mezi špičkou a patou v milimetrech. Úroveň špičky a paty vůči noze. Takže pata je vždy logicky výš. Dalo by se laicky říct běžecký podpatek. Například drop který je 8mm (udává výrobce běžeckých bot) znamená, že pata je trošičku výš právě o těch 8 mm oproti špičce. Drop 4mm pak bude pata o 4mm výš než špička, drop nula pak logicky pata i špička je ve stejný rovině. Proč je důležité se tomu věnovat. Ono ti to vlastně vytváří přirozený náklon nohy při běhu Jelikož i my jsme při běhu v lehounkém předklonu. A čím vyšší drop, tím víc ti ten náklon dělá pak ta bota. Pro začátek je to určitě dobrý, drop ti pomáhá držet správný náklon při malé námaze, ale dlouhodobě to není ideální, jelikož ten náklon bys mel umět držet sám od sebe, pokud máš dostatečně silná lýtka a správně zapojuješ všechny svaly. Takže pro začínající běžce 8mm úplně v pohodě, ale za mne by mělo postupné docházet ke snižování dropu. Většina běžeckých bot drop mají. Tuším Hoka min 4mm, možná 2, ale jsou i výjimky s nulovým dropem jako například jsou Altry, které jsou i trochu ve tvaru barefootu tzn. že mají mnohem víc prostoru pro špičku a prsty, tedy i přirozenější pohyb. Každému vyhovuje něco jiného, ale čím více se řeší správná technika chůze a běhu, tak se doporučuje obecně mít více prostoru pro prsty a menší drop viz barefoooty, což je taky časté téma dnešní doby. Já osobně vždycky běhal v Hoka One One, a to dlouhodobě a teď poprvé běhám ty Altry s nulovým dropem a jsem nadmíru spokojen.

‍

3. Tvá silná stránka jsou i doplňky stravy. Vyjmenuj 5 a popiš, proč by se každý, kdo se sportu a konkrétně běhu věnuje, měl starat o správné doplňování vitamínů a jiných doplňků stravy. Co člověk díky běhu ztrácí a co by měl pravidelně doplňovat?

Doplňky stravy. Za mne jednoznačně hořčík, neboli Magnesium. S tím že tu doporučenou denní dávku je dobré ještě rozložit z více druhů hořčíku. Myslím že jich je celkem 7 a každý má trochu jiný vliv na tělo. Je ale určitě dobré používat ranní hořčík což myslím, že se jmenuje  Malate (malátová forma). A po zátěži nebo večer Performance hořčík. Tyhle dva dají skvělou kombinaci denní dávky. Další určitě vitamín C. Ono se to nezdá, ale Céčka máme obecně všichni málo. Což ukazuje i dlouhodobé měření v populaci. Vitamín C není určitě jen imunita, ale je skvělý na regeneraci těla, na předcházení problémů, regeneraci svalů a problémy se šlachami a podobně. Já beru "Céčko" každý den, i když neběhám. Ve dnech, když běhám, bych dal klidně céčko před i po výkonu a u několika hodinových například ultra běhů někde v horách klidně i během výkonu. Další, který beru denně, je Zinek. A stejně tak Draslík. Mně třeba opakovaně při krevních testech vychází vše v normě, ale draslíku mám dlouhodobě méně. Elektrolyty. V  létě, když se člověk hodně potí, ztrácí hodně minerálů a proto je dobré právě doplňovat formou elektrolytů. Dále bych se zamyslel nad vitamínem D3 a K2 ale to už je hodně individuální.

‍

‍

4. Jedna rychlá pro začínající běžce. Tepovka, čas, vzdálenost nebo rychlost? Na co se zaměřit, čemu se ze začátku vyhnout, nebo nechat na později?

Na začátku bych vůbec z toho nic neřešil. Hlavně začít pohodlně běhat. Je to hrozně individuální, každému vyhovuje něco jiného. Musí tě to bavit. Jakkoliv, hlavně chodit běhat, nedávat si velká sousta a cíle. Začít postupně nemít přehnaný ambice a najít si model, který ti nejvíc vyhovuje. Ráno, v poledne, večer. V lese, po silnici, dlouho, krátce, hlavně to nepřehnat a neodradit se od toho. Najít si svůj rytmus a pravidelnost, což je pro mne naprostý základ. Jednoduše se proběhat. Pokud má člověk nějaký sporttester, tak si může začít hlídat tepovku a běhat si tak s pomocí ve své komfortní zóně.

5. Příprava, regenerace a kompenzace. Tvůj osobní postup, nebo doporučení? Spousta lidí jde běhat a myslí si, že má tím splněno. Mohl bys tu nějak vysvětlit, že během samotným nic nezačíná ani nekončí?

Určitě k běhání cvičit. Cvičit zadek, zadní svaly, posilovat ty svaly, které při běhu moc nezapojuješ, ale zároveň je potřebuješ mít silné. Lýtka kvůli správnému náklonu a technice, břišní svaly a podobně. Prostě se na to podívat komplexně. Líbil se mi tvůj nápad zapojit jako kontra veslovací trenažer, kde zapojuješ spousty jiných svalů, než při běhu, ale pro běh důležitých.

Poslední dobou se doporučuje pořádně se protahovat po běhu, ne před během, kdy je tak dle statistik méně zranění. Před během určitě lehké protažení, po běhu se na to zaměřit více. Tělo je více zahřáté, svaly připravené. Dále, naučit se běhat pomalu, mít tedy většinu svých běhů aerobně. V mým případě je to tepovka kolem 140. Naučil jsem se to podle hodinek a klidně 2-3/4 běhu by mělo být pomalu v komfortní zóně. Zde není úplně tak zásadní vzdálenost, jako délka, říká se alespoň 45 minut v aerobním běhu. Pak, když běháš pravidelněji a víc, tak je dobré si to kombinovat s nějakým kopečkem, sprintem a jinou technikou. Takže protahovat se po běhu, mít pravidelnost a běhat pomalu.

‍

6. Tvůj názor na Beˇhej Babice, od zrodu i první myšlenky do projektu vidíš. Čím bys motivoval lidi, aby začali běhat a nehledali důvod, proč to zrovna dneska opět nejde?

Můj názor? Určitě mi to dává velký smysl v rámci docela úzké komunity, jakou Babice jsou. Nakopnout se tu navzájem, vyhecovat se, zapojit děti. To celé jak pro začínající běžce, tak se challengovat i z těmi zkušenějšími. Je to nástroj, jak začít pravidelně běhat, poznávat u toho nové lidi, sdílet své příběhy. Vnímám to i jako společenský bonus všech, co běh baví, nebo to teprve chtějí zkusit a Babic jako takových. A hlavně, děláme to přeci každý sám za sebe a pro sebe. Takže do toho Babice!

‍

‍

Děkujeme a brzy se vidíme v běžeckém (nebo za plotem vlastně). ,-)

‍

Co o Tobě víme. V Babicích nežiješ tak dlouho, ale za tu dobu ses stačil dost aklimatizovat. Hraješ fotbal za Sokol Babice, chvilku si trénoval i mládež. S fotbalovým míčem si tak trochu vyrůstal. Co vím, běháš hlavně rekreačně nebo v rámci tréninku. Ondru můžete vídat jak na fotbalovém hřišti, tak v běžeckém, samotného, i s rodinou v místních lesích. Na Nový rok jsme společně vyběhli s dětmi na novoroční výklus přes Mukařov zpět do Babic.

1. Ondro, jedna rychlá na start. Objem nebo rychlost?

V rámci běhání venku určitě objem. Když jsem byl mladší a provětrával obrany soupeře na fotbale, tak byla mojí hlavní předností právě rychlost. Ale když jsem začal sám běhat ve svém volném čase venku, je to převážně objem.

2. Jak dlouho běháš a proč? (čistíš hlavu nebo je to čistě tréninková záležitost?)

Jak jsi zmiňoval Martine, fotbal hraju od 6-ti let. A aktivně v menší míře ještě do dnešních dní. Takže pravidelně běhám opravdu od mala. I když jsem jako fotbalista běhací tréninky neměl vůbec v lásce. Cestu k dobrovolnému běhání jsem si našel až v pozdějším věku. A to v rámci přípravy na závody RunCzech.

3. Kdo tě vůbec k běhání poprvé přivedl?

Jestli máš na mysli to běhání venku mimo fotbalové tréninky, tak moje manželka : ) Ona začala běhat v prosinci 2016 v rámci charitativní akce Adventní běhání a pokračovala pak plynule dál. A mě to nějak nedalo a zkusil jsem začít běhat taky, tedy i mimo fotbal. No a docela mě to chytlo, tak jsme hned na jaře 2017 šli zkusit náš 1. závod, Pražský 1/2Maraton : )))

4. Máš dva syny. Snažíš se je taky aktivně držet u sportu?

To rozhodně ANO. Jako táta fotbalista jsem měl od jejich narození samozřejmě utkvělou představu, že to budou profíci, minimálně ve Spartě : D Takže od mala hráli oba fotbal. Ale starší syn na to moc nebyl. Tak šel zkusit jiné sporty. Mimo jiné i atletiku, ale také plavání, judo, beachvolejbal. Teď dělá kruhový tréninky a box v Říčanech. A mladší dělal judo od 3 let, pak chvilku fotbal na Čafce v Praze, taky beach, parkur, floorball a nakonec skončil totálně zapálený zase do fotbalu. S tím začal před 1,5 rokem tady v Babicích a dneska hraje za FK Říčany. A musím říct, že mu to jde dost slušně. Takže ano, kluci docela sportují : )

5. Pamatuješ vůbec na svůj první běh a jak jsi se cítil? Jednoho první běh odradí navždy, druhý si ho zamiluje na dlouhá léta.

První běh, co si pamatuji, byly závody v běhu na letním táboře, když mi bylo 6-7 let. A pocit to byl skvělý, nohy mi letěly samy. Když budu brát ale jako první běh ten v roce 2017, kdy jsem začal běhat sám a dobrovolně, tak to bylo taky docela fajn. Jelikož jsem sportovec od dětství, tak mě to nijak moc nevyřídilo. Ale časy byly docela volnější.

6. Co bys poradil začínajícím běžcům, aby se vyhnuli té první variantě?

Rozhodně jít běhat aspoň trochu s chutí. Nemělo by to být z donucení a s pocitem snad to nějak přežiju. A zvolit si takové tempo a vzdálenost, jakou zvládnete bez vyplazeného jazyka po zem. Aby Vás to neodradilo. Někdo dá v klidu 8-10 km, jinému stačí 3 km. O vzdálenostech to na začátku není.

7. Máš v Babicích svůj oblíbený okruh a jaký? Nebo běháš rovnou "za nosem" kam se ti zrovna zachce?

No zrovna v Babicích jsem do toho vletěl po hlavě a žádné trasy předem nehledal. Lesy jsou kolem parádní, rozhodně i ten náš Babický a tak jsem běhal v podstatě dle časových možností nebo kolik jsem potřeboval naběhat. Takže prostě např. 4 km někam skrz les a nazpět stejnou cestou : D Když jsem to tu trochu poznal, dělal jsem už i nějaké okruhy. Ale pořád mě tu baví běžet jen tak za nosem. Přeci jen je to pro mě pořád vše nové, neokoukané.  

8. Pomohly by ti v okolí nové tipy kam běžet? (délka okruhu, stoupání, zajímavosti na trase, challenge s ostatními běžci apod.)

Asi ano, rozhodně, kdybych potřeboval plánovat čas, který na běh mám. Pak je taková možnost perfektní. Běhám neustále s Apple watch na ruce a docela si hlídám hodnoty. Takže znám své tempo, tepovku atd. A takto by se s tím dalo krásně pracovat. Mám 40 minut na běh? Chci si to dát volněji nebo 30 minut ostřejším tempem? Nebo trasu s nějakými kopečky? To by se mi líbilo.

9. Kolikrát a na jaké vzdálenosti si se postavil na start běžeckého závodu? Jak vnímáš tu atmosféru kolem závodu? Hecne tě to k lepším výsledkům, nebo si běžíš to své?

Jak jsem říkal, že jsem jako fotbalista běh dříve neměl moc rád, tak jsem žádné závody neběhal. Až ta výzva manželky, že by jsme mohli zkusit společně 1. závod a to rovnou ten 1/2Maraton, mě dostala do startovního peletonu. Takž jsme byli v roce 2017 na Pražském. Ve stejném roce následoval T-mobile Olympijský 10 km běh ve Stromovce v Praze. Další půlky jsme dali v roce 2018 a 2019 a ještě mezitím nějaké 10km běhy. Pak přišel Covid a do hromadných závodů hodil vidle. A my jsme se pak už bohužel do dalšího nedokopali. Bylo to i vlivem stěhování sem do Babic a řešení spousty věcí kolem. Ale atmosféra na závodech je úžasná. Hlavně ty 1/2Maratony byly WOW! Pokaždé kolem 10 tisíc běžců včetně top profíků, medializace, doprovodný program. No pecka. První závod jsem běžel vyloženě to, na co jsem měl natrénováno, své tempo, abych to doběhl. Přeci jen jsem do té doby v kuse neuběhl více jak 10 km a čekalo mě 21 km. Závod vyšel dobře, takže ty další jsem už trochu soutěžil : )

10. Máš nějaký zážitek z běhu nebo závodu, kdy sis sáhl na opravdové dno?

Byl to 1/2Maraton v Karlových Varech 2019. Neměl jsem před tím zrovna moc natrénováno, neznal jsem trať a bylo ten den docela dost horko. A v průběhu závodu jsem párkrát myslel, že to snad i vzdám a končím. Ale lidi na trati a kolem trati mě od toho vždy svou energií odradili a nakonec jsem to doběhl. I když hodně vyčerpán...

11. Běhej Babice. Co si o tomto projektu myslíš. Zúčastníš se závodů, challenge a výzev?

Je paráda, že chce někdo v Babicích takové akce uspořádat. Za sebe, ale i celou rodinu mohu říct, že by jsme se závodů určitě rádi účastnili a podporuji to. Navíc sport lidi spojuje, takže by to mělo dle mého názoru i společenský přesah.

Ondro děkujeme za to, že sis na nás udělal čas a těšíme se, až se zase v běžeckém potkáme třeba i s dětmi.

Potěšení je na mojí straně a rozhodně se venku během roku potkáme : ) A taky bych Vás rád touto cestou pozval na naše domácí fotbalové zápasy. Info k zápasům bude na nástěnce u hřiště.

Sportu zdar a Běhej Babice

‍

David má pro "babičáky" hned několik tváří. Jedni ho znají jako muzikanta, druzí z křesla úřadu. Jako místního kavárníka, nebo zakladatele SK Babice, ze kterého později vznikl i místní Ragby klub. A nás zajímá jak to všechno bylo.

‍

Ahoj Davide, těch tváří máš opravdu několik. Pojďme trochu rozklíčovat, jestli bylo dřív vejce, nebo slepice.

1. Jak dlouho žiješ v Babicích a proč vlastně Babice? Víme, že jsi původně z venkova. Pak jsi žil chvilku v Praze, která ti asi moc nesedla a dlouho jsi v ní nevydržel. Co tě konkrétně přivedlo do Babic?

Do Babic jsme se přistěhovali myslím v roce 2009? Rodina mojí ženy Nadi odtud pochází. V té době jsme už Prahy měli dost a v Babicích bylo krásně. Takže si to tak nějak našlo cestu samo. Ano, já sám jsem z malé středočeské vesničky, v 18 letech jsem odešel na školu do Prahy a tam už jsem zůstal. Střídavě jsem sice pobýval i v jiných zemích, celkem asi 5 let jsem žil v USA, ale do Prahy jsem se vždy vracel.

2. Já osobně tě poprvé registruji v letech, kdy jsi vedl místní Úřad a útulnou kavárničku ve "Staré škole". Jak na toto období vzpomínáš ty?

Kavárna byla krásné i těžké období a s odstupem času jsem rád, že jsme do toho šli a něco takového vytvořili, i když to nevydrželo. Doufám, že i naši tehdejší návštěvníci mají na co vzpomínat. Úřad tak nějak vyplynul z touhy něco dělat. Já jsem asi tvořivý člověk a nevydržel bych bez cíle.

3. Počítám správně, že v tomto období si měl již v hlavě myšlenku založit SK Babice? Jak to bylo v časové ose?

Jasně. Sportovní klub vznikl vlastně zhruba rok poté, co jsme byli v Babicích. Už v dětství jsem rád běhal a naplno jsem se k tomu vrátil právě v nultých letech.

4. Trochu to vypadá, že sis našel hned několik směrů, jak udělat něco pro Babice. Úřad, kultura, sport. Hledal si tenkrát post sám pro sebe, nebo si chtěl Babice prostě nějak vzkřísit?

V Babicích toho tehdy moc nebylo. Jedno opuštěné smutné hřiště, ale hned za ním les s krásnými traily, které jsem každý den objevoval. A tak Babický čtvrtmaraton vznikl z nějaké touhy ukázat ty trasy i svým kamarádům se stejným postižením. První ročník byl hlavně o nich.

5. Člověk, co založí Sportovní klub, musí mít ke sportu sakra blízko. Pokud se budeme bavit o běhu, co tvé běžecké úspěchy a zážitky? Viděl jsem fotky nejen z Babické čtvrtky, kterou si několik let pořádal, ale i jak se škrábeš po čtyřech na Velké kunratické nebo na Sněžku. Na které běžecké akce máš nejhezčí zážitky a kde sis sáhnul na dno.

Sport je a vždycky byl velká část mého života. Moji hrdinové už od dětství byli buď sportovci, nebo muzikanti a člověk se asi vždycky snaží napodobovat nebo následovat své vzory. Jako malý jsem dělal hodně sportů - hrál jsem hokej, chvíli i fotbal, pár let jsem se věnoval karate, lyžoval jsem a prostě všechno, co kolem bylo. Ragby, ke kterému bych měl asi největší předpoklady, nebylo v mém okolí nikde, takže na něj jsem si musel ještě dlouho počkat.

Já jsem teda nikdy nebyl žádný zářný běžec, ale na rozdíl od většiny kamarádů jsem měl nejradši právě ty bolavé disciplíny - 800, 1500, 3000 m. To mě vždycky bavilo a dodnes nejradši běhám intervaly. Takže k tvé otázce -Velká kunratická je určitě můj nejoblíbenější závod. Tam si člověk sáhne na dřeň vždycky. Jinak si pamatuju svůj první maraton v Mnichově, kde jsem zažil tu tzv. zeď. To nebylo příjemné.

6. Zmiňovaný Babický trail 1/4 maraton. 13 ročníků je dlouhá šňůra. Nejvíc mě pobavil článek s nadpisem: Retro trika, kérky a domácí atmosféra. Jelikož bychom rádi navázali a tuto sportovní tradici oživili, můžeš nám tady tu atmosféru podrobněji popsat?

Čtvrtmaratonů bylo vlastně jedenáct a ten jedenáctý už byl opět spíš jen výběh kamarádů. Po Covidu se už závod nevzpamatoval, alespoň zatím ne.

Jasně, domácí atmosféra, kníry, řemeslná piva, cedule “Makej voe!” podél trati, fandící Vlastík Zwiefelhofer,.. o tom přece byl Babický čtvrtmaraton a tím se odlišoval od dalších stovek závodů. Nebylo to o reklamních příležitostech pro prodejce běžeckého vybavení nebo olympijských vítězích, kteří si přijedou pro nějaké odměny. Ale člověk musí prostě některý věci vyzkoušet, aby zjistil, že to není to pravé.

7. Kde se V Babicích vzala jména jako Michal Burda, Radek Brunner, Honza Havlíček, nebo Martin Hakl? Spousty z nich obléká dres SK Babice dodnes a sakra jim to běhá.

Michala Burdu jsem znal roky a on stojí nejvíc za vznikem skutečného běžeckého oddílu SK. Já jsem SK stvořil, protože to byl nejjednodušší nástroj, jak uspořádat běžecký závod a hned návazně jsme jím s Rupertem Marksem zaštítili náš rugbyový oddíl. Běžci se začali do klubu hlásit až právě s Michalem, který se toho ujmul a běžecký oddíl táhnul a administroval.

Další známá jména se přidala sama jen tím, že se jim prostě náš styl líbil. Sami jsme byli překvapení, když se mezi námi “hobíky” zjevovali borci typu Honzy nebo Radka.

8. Kdy přišel zlom a co tě vedlo v malé obci za Prahou založit Rugby klub? Mám dojem, že ragby je nejenom v naší zemi sport bohužel trochu ve stínu. Musela být tenkrát odvaha do toho jít. Co byl pro tebe impulz a kdo všechno ti s tím pomáhal?

Rugby je opravdová vášeň. Možná to pochopí jen hrstka lidí, ale ten sport je něco speciálního. I když to bude znít jako klišé, ne nadarmo se říká, že je to hra, která se hraje v nebi. To asi fakt pochopí jen ragbisti, nemá cenu o tom nikoho přesvědčovat.

Já osobně dělím svůj život na dvě půlky - ta první byla hudební a ta druhá je ragbyová. Obě dvě vášně jsem dělal naplno a ze hřiště mě asi budou muset jednou odnést. A odvaha.. já myslím, že je to hlavně naivita, která stojí za strašně moc skvělejma věcma, které lidi stvoří. Ani v tomhle případě to nebylo jinak. Jakmile jsem zjistil, že je v Babicích alespoň jeden další magor do ragby, šli jsme s Rupertem do toho a zbytek je historie. Na cestě k tomu, co je dnes Rugby Babice, jsme poznali spoustu skvělejch lidí, a každý z nich má nějaký podíl na tom, kam až to došlo. A to jsme vlastně pořád na začátku, alespoň to tak cítím.

9. Vrátím se k otázce 4. a zeptám se, jestli je Rugby ta pozice, kterou si hledal a našel se v ní? Jak u sebe samotného tak pro Babice?

Asi máš pravdu. Rugby je něco, v čem se cítím doma, pohání mě dopředu, stejně jako mě zklidňuje. A mám pocit, že skrz něj mohu něco udělat i pro další lidi.

10. Na začátku to byla hrstka lidí. Kolik členů a trenérů sčítá dnešní Rugby klub? Musí to být časově, organizačně i administrativně náročné. Když k tomu přičtu v první řadě tvou rodinu, osobní čas a odpovědnost. Bez koho by se to neobešlo?

Kolik času trávím s ragby ani nechceš vědět :))) Určitě bych měl být vděčnější za to, že mi rodina toleruje to, co dělám. To je bez debat a nemůžu jim dost poděkovat.

Stejně tak lidem kolem klubu. Říkám si, že to snad chápou, že není čas rozjímat a děkovat. Stejně i já chápu, když se někdo rozhodne skončit, protože už to prostě nejde. Klub má něco ke třem stovkám členů a nové výzvy a cíle se objevují neustále.

11. Máš nějakou vizi, kam celý klub, nebo jednotlivé kategorie ještě posunout? Jste jako klub na vrcholu, nebo máš nové cíle a sny?

Jak jsem říkal, je stále co zlepšovat, kam se posouvat. Těch cílů je opravdu mnoho a já se pořád cítím tak nějak na začátku. A asi je to dobře, protože si nedokážu představit fungovat bez nějakého cíle. Člověk tak nějak tuší, že jak se na moc dlouho zastaví, je zle. To je jako na hřišti.. když máte balón, musíte jít dopředu ;)

‍

Davide, za rozhovor ti moc děkujeme! Je asi hrstka lidí v Babicích, kteří je chtějí neustále posouvat dál a nejsou jim lhostejné. Tobě se to podařilo hned několikrát a za to ti patří jak velký obdiv tak i díky, za všechny, kterých se tvá práce i úsilí dotkly.

‍

Vídáme se na Rugby a doufáme, že se uvidíme i na dalším ročníku babického trailu, který se již letos pokusíme znovu nastartovat.

‍

Tým Běhej Babice

‍

‍

‍

‍

‍

‍

‍

Babická legenda, co dodnes obléká "retro" dres SK Babice.

Honza Havlíček, zkušený závodník v horách i účastník mistrovství světa a Evropy v běhu do vrchu a řady Sky závodů. Společně s Robertem Krupičkou byl zařazen do úvodního seznamu elitních běžců skyrunningu pro ranking ISF (International Skyrunning Federation). Pro nás je ikonou běžeckého světa a určitě babického 1/4maratonu. Honza vydal několik knih nejen o běhu jako takovém, o běžeckém časopisu B, který spoluzakládal, ani nemluvě. Knihu „Místa, kde nic není“ si vezmeme do hledáčku již velmi brzy. Je členem SK Babice a místní okolí z pohledu běžce zná velmi dobře. Naše otázky se ale výjimečně nebudou motat okolo jeho životních úspěchů. Nás zajímá především vše, co je spojeno s našimi milovanými Babicemi.

Ahoj Honzo, pro nás babické amatéry jsi tak trochu legendou a ikonou místních lesů. Jsme moc rádi, že jsme tě mohli osobně poznat a máme na tebe několik zvědavých otázek. Snažíme se zde v Babicích opět nastartovat běžeckou komunitu a trochu navázat na to, s čím jste pod SK Babice začali.

‍

1. Pamatuješ, co nebo kdo tě vůbec tenkrát do Babic přivedl? Proč zrovna Babice, máš k nim nějakou osobní vazbu?

Při prvním ročníku 1/4maratonu jsme se po závodě začali s Davidem Volencem domlouvat, že bychom mohli v Babicích začít s dětskou atletikou, když jsem skoro místní. Tak tím to začalo. Jinak jsem vyrůstal v Říčanech a teď bydlíme ve Svojeticích.

2. Babický 1/4maraton? Byl to pro tebe spíš srdcový „srandamač“, nebo si do toho šel vždy naplno, jako při jakémkoliv jiném startu?‍

Naplno, ale je to hlavně tím, že jsem jiným způsobem závody běhat neuměl.

3. O „babické čtvrtce“ se dá dohledat spousty i vtipných informací. Přes titulek „retro trika, kérky a domácí atmosféra“ až po vyprávění Davida Volence (jeden ze zakladatelů SK Babice, pozn.), který úsměvně vypráví, jak se na 13. ročníků chladila piva v místním potoce. Mohl bys nám tuto atmosféru popsat ty?

Pamatuju si jen, že než jsem se stačil vyklusat, tak už žádný pivo nebylo a Rupert mi musel nalít whisky. :-D

4. Moc se nám líbí tvá kniha: Místa, kde nic není. Je tam i nějaká kapitola inspirována v místních, babických končinách?

Bohužel z bezprostředního okolí Babic tam žádné místo není. Nejblíž k Babicím jsou v knize některá místa u Říčan a u Svojetic.

5. Běhej Babice je web jak pro začátečníky, kteří mají 1000 + 1 důvodů proč dneska nevyběhnout, tak pro ty, kteří již několik bot prošoupali. Co bys poradil té první skupině?

Aby přeci jen vyběhli. Bez toho to nejde. Rickey Gates měl svého času v tréninku jediné pravidlo, že každý den vyběhne, i kdyby to mělo být jen na konec příjezdové cesty. A s tímhle pravidlem se vypracoval na mistra Spojených států v běhu do vrchu a mezi světovou vrchařskou špičku. Samozřejmě, že většinou uběhl o dost víc a občas téměř nic, ale podstatné bylo vyrazit!

6. Mohl bys nám doporučit nějakou tvojí oblíbenou trailovou trasu tady v okolí? Jedno jestli 5 nebo 50 km, ale aby alespoň proťala Babice?

Vydal bych se z Babic přes Mukařov a Louňovice do Voděradských bučin, to by asi byla první volba. Ale pěkný je i les hned u Babic směrem na Tehovec nebo les od Mukařova na sever k Hradešínu.

7. Nejčastější chyba začínajících běžců? Resp. co bys doporučil běžcům, kteří začínají s během až v pokročilejším věku, jaký typ tréninku, intenzitu, objemy…?

Asi netrpělivost. Často běhají nepravidelně, nárazově, nesystematicky. Důležitá je pravidelnost, postupné navyšování objemů a přidávání intenzity. Univerzální návod neexistuje, protože hrozně moc záleží na předchozí sportovní/tréninkové historii daného jedince. Stejně tak neexistuje žádný zázračný trénink, který by člověka zničehonic zrychlil. Většina běžeckých tréninků je ze své podstaty dost nudná, repetitivní a úmorná práce. Vždycky mě dost udiví, kolika lidem nedochází, že běžec musí hlavně běhat. Ale zároveň je běh a běžecký trénink báječné dobrodružství, jenže to je věc přístupu, ne konkrétních tréninků, jen se na to při té dřině dá snadno zapomenout.

8. Je skutečně jediná cesta ke zrychlení intervalový trénink? Říká se, že pokud rychlost nenatrénuješ jako mladý, už s tím pak nic moc nenaděláš. Je to fakt?

V určité fázi přípravy a vývoje běžce se mu nevyhneš, ale intervalový trénink je hodně široký pojem, pod který se schová ledacos, a zároveň to není jediný typ tréninku a ani trénink nejdůležitější. S rychlostí je to do určité míry, jak říkáš, ale není to tak, že by děti musely běhat nějaké specifické běžecké tréninky zaměřené na rychlost. Podstatný je co nejvšestrannější rozvoj, se samotným běžeckým tréninkem se pak dá začít poměrně pozdě, klidně i po dvacítce, jen je třeba mít na čem stavět.

9. Jsi především vrchař, nabíháš kopce někde v okolí, nebo za nimi cestuješ do hor?

Téměř všechno, co jsem odtrénoval, bylo v okolí nebo na stadionu na Slávii. Do hor jsem jezdil v podstatě jen na závody. Ideální to není, ale dá se to. Akorát jeden rok jsem bydlel v Liberci, to mi dost pomohlo, že jsem se zlepšil v sebězích. Zrovna seběhy a běh v technicky náročném terénu se bez vhodných terénů trénují hůř, ale na běh pouze do kopce se dá natrénovat v podstatě kdekoli.

10. Věnuješ se i orientačnímu běhu. Může si orienťák zkusit zaběhnout i obyčejný hobík bez specifického mapového tréninku?

Určitě ano. Prakticky na všech závodech jsou připravené i tratě pro příchozí a začátečníky včetně seznámení se základy. Nebo si to může přijít vyzkoušet na trénink. Svaz orientačních sportů k tomu má pěkný web zacitorientak.cz.

Děkujeme Honzo za rozhovor a přejeme nejen zdraví, ale spousty dalších běžeckých kilometrů.

Beˇhej Babice